Proč se naše manželky chovají divně, když se vracíme z práce?

Ráno vstáváte brzy, abyste stihli co nejvíce, pak v práci děláte přesčasy, abyste vydělali více peněz, nebo nemuseli práci tahat domů, a přesto když se vrátíte domů, tak se vaše žena chová divně a dává vám najevo, že je nespokojená a stále vám něco vyčítá. Nejhorší na tom je, že vám vyčítá věci, které ve vašem úhlu pohledu jsou tak malé, že nechápete, proč to dělá.

  • „Kdybys alespoň vynesl odpadky.
  • „Nedokážeš si ani uklidit na stole v pracovně.“
  • „Kolikrát jsem tě prosila, jestli bys mi pověsil rámeček s fotkou z naší rodinné dovolené.“

Říkám tomu zákulisní hra

Být tátou, a přitom uznávaným expertem v oboru si vyžaduje tyto zákulisní hry pro sebe objevit a převzít si za ně plnou odpovědnost. Když pochopíte, že překážky bránící k bytí dobrým Tátou a expertem mají cosi společného s tím, jak se nám určité věci jeví, a zároveň budete schopni odhalovat Zákulisní hry ve svém chování a v chování druhých, bezpečně ovládnete situace, se kterými se nyní potýkáte nebo se v nich ocitnete. Získáte svobodu bytí a svobodu jednání, dostaví se vám moc, síla, schopnosti a klid na duši.

Začarovaný kruh zákulisních her

Zákulisní hry jsou vždy vzájemné. Pokud si vaše žena vytvoří výčitku, že stejně zase přijdete pozdě z práce, tak po vašem pozdním příchodu z práce se na vás bude zlobit a podle toho i chovat.

  • „Jídlo máš v ledničce a dej špinavé nádobí do myčky! Kdo má pořád po tobě uklízet vše, co si odložíš.“
  • „Co se stalo, že zase jdeš pozdě? Asi pro tebe nic neznamenáme?“
  • „Až se najíš, tak vynes koš! Když mi s ničím jiným stejně nepomůžeš.“
  • „To si děláš legraci, to budeš zase jíst v obýváku u televize koukáním na zápasy MMA? To tě nezajímá, co jsme dnes s dětmi dělali?“

Věřím, že podobné situace určitě znáte.

Díky těmto situacím začnete chodit raději pozdě z práce a své příchody pozdě jen stroze oznámíte. Jistým způsobem si vytváříte nevyřčenou výčitku.

  • „Stejně mi zase něco bude vyčítat. Ať dělám, co dělám, stejně to není dost.“
  • „Vůbec neumí ocenit, jak se snažím, abychom měli peníze. Vždyť má vše, na co si vzpomene.“
  • „Já ji ukáži, co znamená nemít zájem, když nevidí, jak se večer snažím být s dětmi.“

Proč potřebujeme hrát zákulisní hry

Naše přetrvávající námitky vůči ostatním už z povahy věci nejsou věrným popisem ničeho, byť samy o sobě jako námitky reálně existují.

Ve skutečnosti vaše žena touží získat mnohem víc než jen včasný příchod z práce, uklizené věci, vynesený koše atd. Chce získat pocit nadřazenosti a přesvědčení, že pravda je na její straně. Zároveň se ji do ruky dostává trumf, díky kterému bude moci někdy v budoucnu také po sobě neuklidit, přijít pozdě nebo vyčítat, že se vůbec nezajímáte o to, co dělá a jakých úspěchů v práci dosáhla.

Jenže tohle není žádost o změnu stavu a nápravu integrity, ale boj o moc.

Jak vypadají zákulisní hry

Před tím, než si přečtete následující text, musím vás upozornit, že až pro sebe objevíte, co je zákulisní hra, tak ji uvidíte všude kolem sebe. Každý z nás je hraje a neuvědomujeme si jejich skryté přínosy a cenu, kterou za ně platíme.

Proces zákulisních her:

  • Nejprve se objeví výčitka, kterou chováme nějaký čas v mysli. Jako příklad si můžeme uvést několik typických výčitek z manželství:
  1. Zase jde pozdě!
  2. Stejně po sobě neuklidí!
  3. Nikdo mi nepomůže, když to potřebuji!
  4. Je zbytečné cokoliv dělat navíc, nikdo to neocení.
  5. Tohle nefunguje!

Tyto věty nám neustále vnucuje náš vnitřní hlas. Začneme těmto myšlenkám věřit a způsobují nám trápení.

  • Následně výčitka přechází v určitý vzorec chování:
  1. Reagujeme podrážděně.
  2. Uzavíráme se do sebe.
  3. Utíkáme do jiného světa – přátelé, knihy, hry, sport.
  4. Vysmíváme se, obviňujeme a stěžujeme si.

Váš vnitřní hlas vám našeptává: „Jsme rozčílený, zklamaný, vzdávám to.“ Naše přesvědčení o vzniklé situaci a chování druhých se nám stane našim vlastním vězením, které si vytvoříme z toho, co považujeme za pravdu.

  • Poté se utvrzujeme ve své pravdě o svých výčitkách, abychom získali jakýsi přínos (payoff). Z druhého člověka děláme toho, který chybuje a překonáváme jeho dominanci. Tuto dominanci lze považovat jen za domnělou, jelikož za ní považujeme chování druhého člověka. Tímto způsobem si získáme nadvládu nad vzniklou situací.

Přínos a následný čtvrtý bod se nachází ve sféře nevyřčeného a neuvědomovaného. Vše, co je nevyřčeno a nevědomého se usazuje v naší mysli a ovlivňuje náš způsob bytí a jednání. Naše myšlenky pak ovlivňují naše emoce a náladu, která se nakonec může stát součástí naší osobnosti. Dali by se říct, že se staneme naší náladou a druzí lidé o nás říkají, že jsme bručounem, mrzoutem, vzteklounem, nepříjemným, neklidným atd.

  • Poslední složkou Zákulisní hry je cena (cost), kterou každý z nás zaplatí za tento způsob chování. Většinou touto cenou bývá:
  1. ztráta blízkosti,
  2. důvěrnost,
  3. citové uspokojení ze vztahu,
  4. intimita,
  5. radost ze života,
  6. důvěra.

Je velmi důležité, abyste pro sebe objevili, jak výčitky, které vám váš vnitřní hlas našeptává, jsou úzce spojeny s vaším způsobem jednání a způsobem bytí. Jinými slovy, jak výčitky ovlivňují vše, co se s vámi děje vnitřně, s vašimi myšlenkami, emocemi, vnitřními tělesnými pocity, vzpomínkami, mentálním postojem).

Jak se vypořádat s hraním zákulisních her

Výčitka se stále dokola opakuje a vždy vyvolává stejný vzorec chování a jak už jsem psal, u některých lidí dojde k zapuštění těchto vzorců chování tak hluboko, že se ztotožní s jejich osobností.

Abychom mohli zmírnit výskyt vlivu zákulisních her v našem životě a snížit jejich účinek na bytí tátou a expertem, je nutné pochopit jejich absurditu.

Většině z nás připadá, že díky těmto zákulisním hrám se dokážeme vypořádat s problémy, překonáme něčí dominanci či jednoduše cítíme, že máme pravdu. Právě tyto domnělé přínosy udržují zákulisní hry – často po dlouhé roky – v chodu.

Jak se nám různé situace, se kterými se nyní potýkáme, jeví, je dáno jazykem, který používáme. Jak o dané situaci přemýšlíme, jaké máme na danou situaci vzpomínky a co považujeme za pravdu. Avšak svůj pohled na věc často zaměňujeme s realitou. Pravda, za kterou si stojíme a výčitka, o které se více a více utvrzujeme, je pro nás pevnou zdí, ale ve skutečnosti je to jen fiktivní zeď postavené ze slov, kterým věříme. V realitě skutečnou zeď neprorazíme, ale mi v naší iluzi reality narážíme do zdi ze slov.

Hrajeme-li zákulisní hry, jsme svázání v poutech jazyka. Toto uvědomění nám poskytuje svobodu, protože stačí jen změnit jazyk, který používáme. To, co je nevyřčeno, stačí nahlas pojmenovat! Vyklidíte tak prostor pro nové myšlenky.

Stačí přestat věřit tomu, co si myslíte a o čem jste přesvědčení že víte a co je pravda. Stačí přestat věřit příběhům minulosti, přítomnosti a budoucnosti, které si o daných situacích vytváříte. Vy nejste vaše myšlenky, tak proč jim dovolujete, aby ovlivnili vaše chování a jednání, které ovlivňují výsledky a produktivitu vašeho osobního života.

Co když to nejde a nefunguje?

Být tátou a zároveň expertem v oboru bude znamenat poznat pravdu o svém způsobu bytí a zbavit se naší iluze reality. Pravdou je, že pustit svá přesvědčení o pravdě může být znepokojující proces. Kdo by si chtěl připustit, že jeho pravda je zdrojem jeho trápení? Kdo by se chtěl dotknout svého ega a připustit, že hraje mocenskou hru se svou ženou, kterou miluje?

Pokud se vám stále vrací stejné výčitky, nebo nejste schopni vidět, jak vy a vaše žena hrajete mocenskou hru o to, kdo má pravdu, že se vám ze vztahu vytrácí intimita, blízkost a láska, tak jste se skutečně nerozhodli udělat transformaci současného stavu a bojíte se, že byste přišli o své já. O tu část, kterou je vaše ego. Přejete si jen, abyste dokázali zvládat situace, se kterými se nyní potýkáte, abyste se alespoň o maličko cítili lépe, ale nechcete žádnou transformaci – bojíte se. V tomto egoistickém stavu bytí se vaše ego bojí, že když pustíte vaši pravdu a přesvědčení, co je skutečné, tak zemře, přestane existovat, proto vám stále bude našeptávat a udržovat vás ve vaší iluzi reality.

Dovolte si připustit, že to neumíte a nejde vám to. Na tom není nic špatného. V našem životě jsou oblasti, o kterých víme, co víme (víme, že umíme počítat, že si teď čtete text). Také víme, co nevíme (vím, že nevím, jak se japonsky řekne zákulisní hra), ale nemohu vědět, co nevím, že nevím. To, co nevím, že nevím mi je ukryto a bez pomoci druhého to nemohu najít, protože není co hledat, když nevím, že to nevím. Chcete-li žít život, který milujete a umět být sami sebou za každé situace bez ohledu na okolnosti, tak bezesporu budete muset začít hledat oblast toho, co je nevyřčeno a co nevíte, že nevíte. To nemůžete zvládnout sami.

Přepis koučinku – ukázka z praxe

Přišel za mnou Petr se slovy, že se dostal do situace, kdy se cítí totálně vyřízený a neví, co má dělat, protože v práci má projekty, ze kterých nemůže odejít, doma ženu s miminkem a hypotéku na dům. Vstává v 5 hodin ráno, domů přijíždí kolem 19:00 hod a později. Do práce dojíždí každý den 90 km tam a 90 km zpět. Vyhlídky na budoucnost takové, že tohle ho asi bude čekat dalších 25 let. Za poslední rok přibral 20 kg a chodí k fyzioterapeutovy s bolestmi zad.

On: „Nejraději bych od všeho utekl. Doma nemám oporu od své ženy a v práci nejsem produktivní, protože mám v hlavě nespokojenost své ženy a strach, abych o ni nepřišel. Doma zase plnou hlavu práce, zda jsem na něco nezapomněl a co vše je potřeba dodělat a co se pokazilo. Nevím, jak z toho ven.“

Já: „Aha, řekni mi víc o své ženě. Nech mluvit emoce.“

On: „Vidím na ní, jak je pořád nespokojená. Bydlí v našem domě, máme dvě auta, koupil jsme ji nejnovější iPhone, který si tak moc přála, nosím domů velké peníze. Přesto mám pocit, jako by ji to bylo pořád málo.“

Já: „Teď mluví jen tvá hlava. Řekni mi víc o tvé ženě a nech mluvit své emoce.“

On: „Mrzí mě a zároveň štve, že si neváží, co pro nás dělám, kolik do toho investuji sám sebe. Nemám žádný osobní život. Jen práce, pak hned domů a tam na mě čekají výčitky ohledně domácích prací – mytí nádobí, vynášení odpadků, uklízení v pracovně atd.

Já: „Slyším z tvých slov, že tvá žena by měla být vděčná a vážit si tě?“

On: „Myslím, že ano.“

Já: „Víš určitě, že je to pravda? Kdo ti řekl, že by tvá žena měla být vděčná a měla k tobě chovat úctu (vážit si tě)? Vždyť sis ji bral z bezpodmínečné lásky. Neměl jsi přeci při uzavírání sňatku podmínku, že ji budeš mít rád, jen když bude vděčná a vážit si tě.

On: „Neříkám, že ji nemám rád a určuji si podmínky lásky, ale skutečnost je ta, že není vděčná za to, co dělám pro naši rodinu a pro budoucnost dětí. Jasně mi to dává najevo.“

Já: „Řekla ti někdy, že si tě neváží a vyjádřila slovy nevděk?“

On: „To ne, ale… Kdyby byla vděčná a vážila si mě, tak má soucit s tím, jak jsem unavený a vyčerpaný, místo toho mi vyčítá, co jsem neudělal, co bych mohl udělat a čeho se asi nedočká.“

Já: „Takže sis to vše jen vymyslel, skutečnost je taková, jak se ti jen jeví, ale nikdy neřekla, že ti není vděčná a neváží si tě. Co je pravdy na tom, že by měla být vděčná a vážit si tě?“

On: „Je to fakt těžký, mám pocit, že ji nemohu dovolit, aby se ke mně tak chovala. Je celý den doma, tak přeci může vynést odpadky.“

Já: Řekni mi víc o tom, co se s tebou děje vnitřně (jaké máš emoce, tělesné pocity, myšlenky, vzpomínky, duševní postoj), když věříš té lži, že si tě tvá žena neváží a není ti vděčná, zatím co ty děláš vše proto, aby se měla lépe?

On: „Napadne mě, že je hloupá a nevidí do budoucna. Jsem zklamaný a hned se uzavřu do sebe. Najím se a jdu raději spát, protože cítím ještě větší únavu než těsně před příchodem domů. Ráno mám pocit, jako nějaký otrok, který jde do práce, za kterou večer bude potrestán. Navíc jsem odpojený od našeho miminka, protože moje stížnosti jsou víc, než… chce se mi z toho až brečet.

Já: „Jen to pusť. Dovol si to. Nikdo tu není a jsi tu v bezpečí. Kdo tedy nemůžeš být, když máš tyto stresující myšlenky, které odporují skutečnosti.“

On: (Tečou mu slzy). Milujícím tátou a manželem. Naslouchajícím partnerem. Přítomným a chápajícím mužem, který nestaví do popředí sám sebe a svou práci, ale klid a spokojenost těch, které miluje.

Já: „Co v této situaci předstíráš?“

On: „Předstírám, že jsem něco víc a jsem chytřejší. Předstírám, že mě nezajímá, co má žena říká, protože nic neví. Odháním ji od sebe. Předstírám, že chci být sám a jsem z jejich slov unavený. Předstírám, že jsem důležitý a ona mě potřebuje, jinak by nic nefungovalo a nemohla mít vše, co máme.“

Já: „Kdo ve skutečnosti jsi, když předstíráš unaveného, chytřejšího, většího, důležitějšího?“

On: „Zoufalý a frustrovaný, protože nevím, jak to udělat, abych mohl mít život, který miluji. Být s ženou, užívat si naše miminko.“

Já: „Podívej se, prosím, ještě na to, co v té situaci, když jsi chytřejší a důležitější získáváš.“

On: „Krátkodobě získávám pocit vítězství. Situaci mám pod kontrolou. Jenže pak nemohu usnout a mrzí mě to. Chci zabránit dominanci mé ženy, chci být pánem situace.“

Já: „Co za tuto zákulisní hru platíš, co tě to stojí?“

On: „Jak jsem teď řekl, jsem unavený a častěji nemocný. Klid a jasnost v hlavě. Pocit radosti. Svobodu a klid na duši. Ztrácím svou produktivitu v práci, protože mám plnou hlavu toho, co se děje doma. Dělám chyby, které moje kolegy stojí hodiny práce navíc a firmu spoustu peněz.“

Já: „Co tě to stojí ve vztahu k tvé ženě a miminku?“

On: „Jsem od sebe odpojení. Ztrácíme blízkost, intimitu a společnou radost ze života. Občas mám pocit, jako bychom byly jen přátelé, kteří spolu žijí v nějaké vysokoškolské ubytovně. Jak o tom mluvím, tak si uvědomuji, že se ani netěším domů a raději se vymlouvám, že musím být déle v práci.“

Já: „Jaké to pro tebe teď je, když víš, že jen tvůj jazyk, kterým mluvíš sám k sobě má vliv na to, jak se ti daná situace jeví, což ovlivňuje nejen tvůj vztah s lidmi, které miluješ, ale i způsob tvého jednání, které ovlivňuje tvou produktivitu ve všech oblastech tvého života? Jaké by to bylo, kdybys tyto myšlenky mohl pustit?“

On: „Skvěle, byl bych svobodný, milující, přítomný, hlavně táta, a přitom uznávaný expert v práci. Získal bych takový klid na duši.“

Já: „Kdo budeš následující dny, měsíce a roky v práci, abys mohl být muž, který je lídrem svého života a efektivně uplatňuje leadership jako své přirozené sebevyjádření za každé situace bez ohledu na okolnosti?“

V této ukázce koučinku, který jsem měl s klientem si můžete všimnout, jak utrpení lidí, ztráta produktivity, štěstí, klid, síla a schopnosti jsou závislé na tom, jak věří svým myšlenkám. Jak sami sebe považují za své myšlenky a jsou přesvědčeni o pravdě svých myšlenek.

  • Zamyslete se nad tím, kolik lidí u vás ve firmě řeší stejné zákulisní hry nejen doma, ale i v práci.
  • Co to musí znamenat pro jakoukoliv skupinu, organizaci a rodinu, když jsou tyto zákulisní hry přítomné.

Být Tátou, a přitom zůstat uznávaným expertem si bude vyžadovat převzít si odpovědnost za zákulisný hry a stát se lídrem, který efektivně uplatňuje leadership jako své přirozené sebevyjádření za každé situace bez ohledu na okolnosti.

Rád vám s tím pomohu!

Komentáře