Pohádka 02 – Jak Vlčice Emilka hledala pravdu

Zlé myšlenky o čemkoliv, jsou jen tvým příběhem, který ty sám(sama) sobě vyprávíš. Nic z toho není pravda!

Když dorazila Vlčice Emilka k největšímu stromu v lese, paní sova seděla na větvi a podřimovala. Emilce se nechtělo moudrou sovu probudit. Bála se, že jí to může naštvat, proto se raději otočila, že odejde, když v tom sova promluvila.

„Ahoj Emilko, čekám tu na tebe.“ Sotva to dořekla, Emilka hned spustila.

„Dobrý den, prý mi poradíte, jak mám udělat, aby si se mnou ostatní zvířátka opět hrála a nebála se mě. Vůbec nevím, co mám dělat.“ Smutně si povzdychla Emilka.

„Vrabčák Pepík mi vyštěbetal, že jste se s Veverkou Katie popsali a ty teď chodíš sama po lese a jsi smutná, že si s tebou nikdo nechce hrát.“

„Ano, je to tak. Dokonce jsem si začala o sobě myslet, že nejsem dostatečná, že musím vše umět a vše znát, jinak mě nikdo nebude mít rád.“

„Hmm, hmm, hmm“ broukala si sova. „Takže by tě všichni měli mít rádi a neměli by po tobě chtít dělat věci správně?“

„Myslím, že ano. Kdyby mi Veverka Katie nesebrala mou oblíbenou hračku, tak bychom se nepoprali a maminka by nemusel být rozzlobená. Je to nespravedlivé.“

Sova opět broukala. „Hmm, hmm, hmm. Je to skutečně pravda, že tě nemají rádi a chtějí, abys vše dělala správně? Kdopak ti to pověděl?“

„Nikdo mi to neřekl,“ řekla Vlčice Emilka. „Kdyby to nebyla pravda, tak by se mi teď ostatní zvířátka nevyhýbala a nebála se mě.“

„Emilko, jsi si opravdu tak jistá tím, co teď říkáš?

„No, když nad tím teď přemýšlím, tak už ani tak ne.“

„Takže si to vymyslela jen tvá hlavička, že tě nikdo nemá rád a nestojí o tebe? Nebo existuje nějaký důkaz, že to tak je?“ Dál se moudrá sova ptala Emilky.

„Nikdo mi to napřímo neřekl, jsou to jen mé myšlenky, které se mi v mé hlavě objevují.“

„Hmm, hmm, hmm“. Opět si broukala moudrá sova. Jaký to je pocit, když věříš těmto myšlenkám?

Po této otázce se Vlčice Emilka rozbrečela a začala popisovat svoje pocity. „Jsem smutná, cítím se špatně a osamělá. Stydím se teď přijít mezi ostatní zvířátka, stejně by si se mnou nehrála.“

Moudrá sova přelétla k Vlčici Emilce a křídlem ji pohladila po hlavičce. Počkala až přestane Emilka plakat a pak se ji zeptala. „Podívej se, jak jedna taková myšlenka ti způsobila tolik bolesti a trápení. Jaké by to bylo, kdyby tvá hlava neměla takové myšlenky?

Emilka se usmála a rozzářili se jí oči. „Byla bych šťastná a veselá. Hrála bych se teď s ostatními zvířátky na louce. Nic by mě netrápilo.“

Emilka začala vesele poskakovat kolem sovy a vrtět ocáskem. „Chodila jsem po lese a myslela si, že za to můžou všichni ostatní, že se cítím tak mizerně. Ale byly to jen moje myšlenky. Odsoudila jsem ostatní zvířátka a maminku, že mě nemají rádi.“

„Počkej, počkej!“ zastavila moudrá sova Emilku. „Když teď víš, že to byly jen tvé myšlenky, jak je to ve skutečnosti?“

Emilka si zavřela oči a vzpomněla si, jak ji maminka ráno připravila snídani, učesala jazykem kožíšek a dala čumáčkovanou pusinku.

Potom si vzpomněla, jak si vždy se svou kamarádkou Veverkou Katie krásně povídají a ona se s ní vždy rozdělí o dobrůtky, které dostává od své babičky.

Vybavila si, jak na ni vždycky všechna zvířátka čekají, aby mohli začít hrát na schovávanou.

„Všichni mě mají rádi a záleží jim na mě!“ S radostí vyštěkla Vlčice Emilka.

Teď mě Emilko dobře poslouchej.“ Vážným hlasem a zdvižením jedním pírkem na pravém křídle řekla moudrá sova. Emilka zvedla obě ouška a posadila se.

„Pochopila jsi, že za to, co sis myslela může jen tvá hlava. Jsou to jen tvé myšlenky. Proto vždy zjišťuj, jestli jsou tvé špatné myšlenky pravdivé. Dám své levé křídlo do ohně, že vždy zjistíš, že jakákoliv špatná myšlenka o někom druhém, nebo o tobě samé nikdy nebude pravdivá.“

Emilka kývala souhlasně s hlavou. „Paní sovo, moc jste mi pomohla. Myslela jsem si, že by mě měli mít rádi a měli mít větší pochopení, ale pravdou je to, že to já bych měla projevit více lásky a pochopení.“

„Výborně Emilko, ty mě překvapuješ.“ Řekla sova a ještě dodala. „Zlé myšlenky o čemkoliv, jsou jen tvým příběhem, který ty sama sobě vyprávíš. Nic z toho není pravda!

„Děkuju Sovičko.“ S úsměvem odvětila Emilka.

„Jedna věc mi stále není jasná. Jak mám teď obnovit vztah se všemi zvířátky? Co jim mám říct, abych napravila všechen nepořádek, který jsem způsobila?“

Sova opět vyletěla na svou větev a chvilku přemýšlela. „Jednou mi dědeček z Anglie přinesl ve svém zobáčku svitek, který napsal Čaroděj Erhard.“ Sova svitek vyndala ze svého hnízda a hodila ho z větve stromu přímo Emilce do tlamičky.

„Přečti si ho doma s Maminkou, Tatínkem a se svými sourozenci. Vezmi ho se sebou do školy a požádej paní učitelku, abyste si o něm povídali a začali ho používat.“

„Dáš mi své slovo, že to tak uděláš?“

Vlčice Emilka celá zvědavá, co je ve svitku, bez váhání řekla „Ano, dávám své slovo.“

následující kapitole získá Emilka svitek, od Čaroděje Erharda, ve kterém bude napsaný postup, jak obnovit integritu vztahu s ostatními zvířátky. Díky tomuto principu dokáže Emilka během několika minut celou situaci napravit a vrátit zpět k láskyplné a k ještě lepší atmosféře.

Pro rodiče a učitele

Nejen při výchově našich dětí, ale i při práci s rodiči a lídry firem, často spolu narážíme na to, co je skutečná pravda. Většina z nás po většinu svého času zůstane uvězněná ve svých myšlenkách o druhých lidech. Myslíme si, že by měly být lepší, dokonalejší, zdvořilejší nebo láskyplnější atd. Jsme o tom tak přesvědčení, že díky tomu se rozčílíme, jsme mrzutí a smutní. Činíme druhé lidi zodpovědné za to, jak se cítíme a co se nám děje. Jsme doslova obětí příběhu, který si vymyslíme.

Jsem stejný jako většina z vás. I já jsem si v dětství myslel, že mě ostatní nemají rádi, že jsem nedostatečný, neschopný, špatný a hloupý. Může za to i náš školský a výchovný systém, který nám neustále dává najevo, že jsme nevyhovující, pokud zrovna neumíme to, co umí ostatní. Hodnotí nás podle průměru všech ostatních a nezaměřuje se na naši individualitu. Díky tomu si o sobě začneme myslet, že za nic nestojíme, jsme hloupí a nikomu nezáleží na tom, co nás baví a nebaví. Začneme trpět nedostatečným pocitem vlastní hodnoty.

Proto se věnuji v této kapitole ukázce, jak můžete se svými dětmi odhalovat jejich přesvědčení o pravdě. Jedna nebo několik špatných myšlenek, které si během dne ve své hlavě vytvoří, jim začnou kazit náladu a vy to na svých dětech poznáte. Začnou se všem vyhýbat, všechny kolem sebe pošťuchují a způsobují jim bolest. Nebo neustále něco vypráví a povídají a povídají. Pokud nejste vědomí rodič, tak pravděpodobně začnete reagovat slovy: „Prosím tě, můžeš na chvilku být zticha, už mi snad z tebe praskne hlava.“  Nebo „Přestaň s tím pošťuchováním, nebo ti už jednu vrazím, co je s tebou?“

Na tomto příběhu je velmi důležité, abyste si uvědomili, že děti jsou vychováváni tak, že jim rodiče a učitelé říkají pravdu. Jenže v průběhu jejich života a to mezi 3 a 6 rokem si začínají děti vytvářet svou pravdu o tom, co se děje, kdo jsou a kdo jsou ostatní. Jejich „já“ jim začne říkat, co je pravda, aby se mohlo považovat za „já“. Jinými slovy, začne se vytvářet jejich ego. Pak stačí, aby někdo někde řekl:

  • „Ty jsi zlá, když se nechceš rozdělit.“
  • „Jsi hloupá, že nechceš masíčko.“
  • „Kdybys mě měl rád, tak vyneseš koš a utřeš si alespoň v pokojíčku prach.“

Děti si vaše slova vysvětlí tak, že to je pravda, protože jste jim vždy říkali jen pravdu. Neumí rozlišit, co je pravda a co si myslíte jinak, než to zní. Proto si pak v nepříjemných situacích dokáží tyto špatné myšlenky vyvolat a uvíznou v nich na několik minut, hodin, dnů a někteří i na celý svůj život. Je dobré před tím, než s dětmi přistoupíte ke konceptu obnovení vztah, vyčistit jejich hlavy od nánosu jejich pravdách, jak za to může ten druhý, že oni se teď cítí mizerně.

Otázky pro děti

  • Co si o sobě Emilka myslela, když přišla za moudrou sovou?
  • Byla to pravda?
  • Jaký to byl pro Emilku pocit, když věřila svým myšlenkám?
  • Co Emilka objevila, když se jí sova zeptala, jaké by to bylo, kdyby její hlava neměla takové myšlenky?
  • Co si Emilka uvědomila, když zjistila, že není pravda, že ji nikdo nemá rád a vše musí umět a znát?
  • Co nakonec sova dala Emilce, aby mohla obnovit vztah se všemi zvířátky?
Tagy:

Pomáhám mimořádným lidem, kteří již dosahují „nemožných“ výsledků a cílů, aby dosáhli toho, co jim stále připadá „nemožné“.

Specializuji se na transformaci leadershipu u vrcholově postavených manažerů, kteří chtějí posunout své bytí lídrem a rozvíjet leadership jako své přirozené sebevyjádření za každé situace bez ohledu na okolnosti.

Chci lidem dělat skutečný rozdíl v jejich životech, aby mohli mít větší svobodu bytí a svobodu jednání, klid na duši, jasnost, život který milují a mohli tak inspirovat své děti a ostatní. Jedině tak mohou být lídry a efektivně uplatňovat leadership jako své přirozené sebevyjádření.