Pohádka 04 – Jak veverka Katie měla špatnou náladu

Veverka Katie se dnes ráno probudila se špatnou náladou. Hned ráno v koupelně se pohádala se svou sestřičkou Aničkou a u stolu odmítala sníst snídani. „Tatínku, dneska mám špatný den. Všechno je na nic. Nechci jít do školy.“

„Ale Katie,“ odpověděl tatínek, „a co tvé kamarádi a projekty, které ve škole společně děláte? Vždy přijdeš domů nadšená.“

„Dneska na to nemám náladu,“ řekla Katie. „Anička se má, ta má pořád dobrou náladu, ale ona chodí ještě do školky a nemusí dělat úkoly a chodit do družiny. To není fér.“

„Dívám se na hodiny,“ říká tatínek, „musíme už jít. Dnes budu se strejdou bobrem stavět hráz kousek od pláže, kde bydlí teta želva. Co kdybych tě Katie vyzvedl hned po obědě a společně bychom zašli nabírat oříšky na maminčin dobrý koláč?“

„Hmmmm, tak jo…“ s nechutí odpověděla Katie a přitom začala pošťuchovat svou sestru Aničku. Tak se hned rozplakala a začala křičet, „tati, tati, ona do me píchá. Tati, tati, ona mi bere panengu.“

V tom se tatínek rozčílil a zakřičel na Katie, „dost, už toho nech, já tě chci vzít po obědě a ty budeš dělat naschvály? Tak to teda ne, zůstaneš ve škole a půjdeš do družiny!“

Katie se rozplakala, “ty jsi nehorší táta na světě.“

Když Katie přišla do školy pro zvířátka Labyrint, která se nachází hned vedle mraveniště mravenců s tykadly, smutně si sedla na židličku a čekala na paní učitelku Jetelinovou, se kterou každé ráno dělají ranní kruh, kde se spolu baví o tom, co prožili, jak se cítí a co je trápí.

„Co jim asi tak řeknu?“ Pomyslela si Katie. „Hned jak se probudila, tak je vše špatně. Nejraději bych něco někomu provedla, aby věděli, jak se cítím.“

„Dobré ráno děti,“ řekla paní učitelka Jetelinová, „posaďte se do kruhu a začneme náš ranní kruh.“

Katie si ale sedla mimo kruh tak, aby ji paní učitelka neviděla.

„Au!“ Vykřikl zajíc Viktor. „Paní učitelko, Katie mě píchá pravítkem.“

Katie se ještě víc schovala za záda Viktora. „Kačenko, pamatuješ si naše pravidla, které jsme si společně vytvořily? Posaď se prosím do kruhu. Dnes bychom mohli začít u tebe.“

„Mě se nechce, dnes nemám dobrou náladu,“ řekla Katie.

Děti Katie poslaly kámen „Povídálek“, který má speciální funkci. Když ho někdo drží, tak může mluvit jen on a všichni ostatní musí mlčet a nesmí nic říkat, jen aktivně naslouchat, co zvířátko s kamínkem vypráví.

„Katie, řekni nám,“ začala paní učitelka Jetelinová, „jakou máš dnes náladu?“

„Nevím… špatnou.“

„To je v pořádku Katie,“ řekla paní učitelka. Každý můžeme mít špatnou náladu, a dokonce to je jednou z našich přirozeností, že máme náladu.

Někdy naše emoce a myšlenky uvíznou v hlavičce a stane se z nich nálada. Nálada může být dobrá, ale i špatná.“

„Děti, já mám nápad.“ S jiskřičkami v očích paní učitelka vykřikla. „Vezměte si své sešity a uděláme si cvičení na vytvoření dobré nálady.

„Kdo chce mít dobrou náladu?“

Děti začaly jeden přes druhého pokřikovat

„Já…“

„Já taky…“

Všichni měli připravený papír a tužku a bylo vidět, že i Katie se těší, protože chce mít dobrou náladu.

Paní učitelka začala diktovat otázky, na které si každý samostatně, nebo ve skupince bude odpovídat.

Škola, kam Katie chodí nemá lavice, ale všechna zvířátka si mohou sednout, lehnout nebo se zavěsit na větev, jak jim je příjemné. Dokonce mohou úkoly dělat každý sám, nebo si o nich nejdříve povídat. Proto ve třídě mají i spolužačku Rybičku Petrušku, která musí být ve svém akvárku a někdy s ní komunikují pomocí internetu až za oceán na pobřeží Floridy, kam vždy jejich rodina několikrát ročně plave za potravou.

„Pozorně si napište otázky a pak je vypracujte.“

  • Otázka číslo 1: Jak se cítí vaše tělíčko? Jaké máte své vnitřní tělesné pocity?
  • Otázka číslo 2: Jaké máte myšlenky a vzpomínky? Co ti říká tvá hlavička?
  • Otázka číslo 3: Jaké máte pocity a emoce? Jak se cítíš?
  • Otázka číslo 4: Jaká je vaše pravděpodobná budoucnost, pokud zůstanete v této náladě?
  • Otázka číslo 5: Kdo nemůžete být, když budete v této náladě?
  • Otázka číslo 6: Kdo si vytváříte, že budete?

Musíme to dělat teď hned? Zeptal se jezevec David. „To je pěkná blbost, raději bych dělal matematiku.“

„Ano, musíte to dělat teď hned Davide,“ řekla paní učitelka. „Je něco, s čím ti mohu pomoci?“ „Nic,“ řekl David a začal pracovat.

Katie si sedla na větev a začala psát. Když měla vše hotové, tak s úsměvem na rtech a jiskřičkami v očích zvedla ruku a zeptala se. „Mohu to přečíst nahlas?“

Počkáme, až to budou mít všichni hotové a pak jsem ti slíbila, že budeš první.“ Zareagovala paní učitelka.

Děti si opět sedli do kruhu a Katie začala číst.

  • Za prvé: Jsem unavená, protože mě v noci bolelo bříško a pořád jsem se budila. Mám hlad, protože jsem nechtěla snídat a cítím se slabá.
  • Za druhé: V družině to bude zase nuda a ostatní zvířátka mi budou brát hračky, když si budu chtít hrát sama. Nakonec mě pan učitel bude napomínat, že se peru.
  • Za třetí: Moje hlavička mi říká, že jsem nic a nikomu na mě nezáleží. Cítím nechuť, vztek a frustraci.
  • Za čtvrté: Budu každého pošťuchovat a nebudu se chtít do ničeho zapojit. Všichni mě budou napomínat a vyhýbat se mi, nebo mi to vracet. Večer mě bude bolet hlavička a celý den mi nebude chutnat jídlo.
  • Za páté: Nemohu být super kamarádka myšičky Leničky. Nemohu být empatická, naslouchající, laskavá a milující.
  • Za šesté: Vytvářím si pro sebe, že budu tou nejlepší kamarádkou, budu veselá a hledající způsoby, jak si s dětmi v družině hrát, abychom měli příjemné prostředí a den mi utekl jako voda.

„Jak se teď cítíš Katie?“ Zeptala se paní učitelka?

„Můžu si vzít oříškovou buchtu naší maminky, co mi dala na svačinu, mám obrovský hlad!?“

Všechna zvířátka se začala smát, protože viděla, že to je zase ta Katie, kterou znají.

Nakonec paní učitelka řekla všem zvířátkům, „Udělejte si toto cvičení doma s maminkou a tatínkem. Zítra na ranním kruhu spolu probereme, co jste objevili.“

Otázky pro děti

  1. Jak se projevovala špatná nálada Katie? Co dělala a co říkala?
  2. Jak se chovali všichni ostatní, když Katie měla špatnou náladu, kterou dávala najevo pomocí píchání a pošťuchování?
  3. Co Katie pomohlo změnit náladu?
  4. Pamatuješ si nějakou otázku, kterou paní učitelka Jetelinová dala zvířátkům, aby si mohla změnit náladu?
  5. Kdo nemohla Katie být, když měla špatnou náladu?
  6. Jakou máš teď náladu?

Pro rodiče a učitele

Ať už pomáhám lídrům velkých firem, nebo našim dětem, všichni se potýkáme s našimi emocemi, které nás ovládají. Často jsem jako malý kluk měl špatnou náladu a cítil jsem se nepochopený, tak jsem si vzal kolo a jezdil po okolí, dokud se nesetmělo a místo upřímného zájmu jsem vždy doma dostal ještě naloženo. „Kde jsi celou dobu. Doma se ani neukážeš. Máš tu povinnosti. Kdybys mě měl rád, tak mi doma pomáháš.“ To byla častá slova mých rodičů. Nikdy se nezajímali o to, jaké mám pocity, emoce a potřeby.

Většina z nás nestudovala emoce a pocity, proto je neumíme popsat. Proto zde uvádím základní emoce, které s dětmi probírejte a každou z nich si pojmenovávejte. Cítit nějakou emoci není špatné. Prostě nám vznikají ať už vědomě nebo nevědomě. Emoce nás většinou ovládají tak, že děláme nebo říkáme věci, které nám docházejí až po tom, co jsme je udělali nebo řekli.

Nálada vznikne tak, že nějaká myšlenka nebo emoce vytvoří kontext k situaci, se kterou se právě potýkáme a nějakou dobu přetrvává. Tím vzniká nálada, která sice není tak silná, jako počáteční emoce, ale někdy může trvat hodiny, dny, týdny nebo roky, až přejde do našeho charakteru.

Cvičení na nálady vychází z kognitivně behaviorální terapie (zkráceně CBT). Jedná se o jednu z neúčinnějších metod, jak si uvědomit svou náladu a pomocí vnitřního nahlížení (emočního sebeuvědomění) si ji doslova přepsat. Žádný z bodů nelze vynechat a je potřeba je všechny zpracovat tak, jak byly vytvořeny.

Tak jako u všech cvičení platí stejná zásada. Jedině pravidelným záměrným tréninkem lze dosáhnout pokroku, kdy si každý z nás bude schopen v jakémkoliv okamžiku zpracovat svou náladu a nenechá se jí na nevědomé úrovni ovládat.

Základní emoce:

  • Hněv: hrubost, nenávist, zuřivost, zloba, popuzenost, roztrpčenost, zatrpklost, zaujatost, podrážděnost, rozhořčení, otrávenost, nepřátelství a v extrému až patologická nenávist a násilí.
  • Smutek: neradostnost, žal, sklíčenost, neveselost, zármutek, melancholie, sebeobviňování, osamělost, zoufalství a v patologickém extrému až těžká deprese.
  • Strach: úzkost, ustaranost, nervozita, zděšení, obavy, zlé předtuchy, ostýchavost, podezřívavost, popudlivost, pochybnosti, hrůza, děs, lekavost, v psychopatologii pak fobie a panika.
  • Radost: štěstí, blaho, úleva, spokojenost, potěšení, hrdost a zadostiučinění, smyslové potěšení a rozkoš, pobavenost, vzrušení, zanícení, nadšení, uspokojení, euforie, extáze, rozmarnost, v extrému pak mánie.
  • Láska: přátelství, důvěra, vřelost, přijetí, tolerance, laskavost, oddanost, obdiv, zamilovanost, přitažlivost, okouzlení.
  • Překvapení: šok, ohromení, údiv, úžas.
  • Odpor: pohrdání, opovržení, znechucení, přezíravost, averze, nelibost, zhnusení, ošklivení si.
  • Hanba: vina, stud, zklamání, výčitky svědomí, zármutek, poníženost, lítost, pocit pokoření, zkroušenost a kajícnost.

Chcete-li svým dětem dát něco, co pro jejich život bude velmi důležité, je to právě jejich emoční jistota a bezpečí. Jejich emoční inteligence bude růst s tím, jak dokáží získávat emoční sebeuvědomění. Ve chvíli, kdy vaše děti dokáží pomocí vnitřního nahlížení pozorovat vše, co se s nimi děje vnitřně (jejich emoce, myšlenky, vzpomínky, vnitřní tělesné pocity, postoje) a nedávat jim význam, stanou se z nich šťastné děti.

Pomáhám mimořádným lidem, kteří již dosahují „nemožných“ výsledků a cílů, aby dosáhli toho, co jim stále připadá „nemožné“.

Specializuji se na transformaci leadershipu u vrcholově postavených manažerů, kteří chtějí posunout své bytí lídrem a rozvíjet leadership jako své přirozené sebevyjádření za každé situace bez ohledu na okolnosti.

Chci lidem dělat skutečný rozdíl v jejich životech, aby mohli mít větší svobodu bytí a svobodu jednání, klid na duši, jasnost, život který milují a mohli tak inspirovat své děti a ostatní. Jedině tak mohou být lídry a efektivně uplatňovat leadership jako své přirozené sebevyjádření.