5 věcí, kterých před smrtí lidé nejvíce litují

Tento článek je inspirován knihou paliativní pečovatelky Bronnie Ware (autorky knihy Čeho před smrtí nejvíce litujeme), která se starala o umírající lidi a ptala se jich, kterých věcí ve svém životě nejvíce litují. Na konci článku najdete odkaz i na samotnou knihu, kterou doporučuji každému, aby si ji přečetl.

Jedna věc, kterou je nutné si uvědomit, než si přečtete seznam 5 věcí, kterých před smrtí nejčastěji lidé litují. Je velmi důležité si uvědomit, že bez ohledu na to, v jaké fázi života se právě teď nacházíte, tak není třeba ničeho litovat.

Pokud prožíváme lítost, tak sami sobě vytváříme jen utrpení, které vychází z minulosti. Naše minulost nám ovlivňuje přítomnost. Je mnohem lepší využít minulost k tomu, abychom pochopili, co je potřeba nového vytvořit pro sebe a své okolí. Vytvoření nové budoucnosti, ze které v přítomnosti budeme jednat nemusí vycházet z bolesti, zármutku, lítosti nebo hodnocení, ale z vědomého uvědomění, že můžeme dělat věci jinak. Když uvíznete v lítosti, zastavíte svůj proces učení a nikam se neposouváte. V každém okamžiku můžete žít život jako oběť své minulosti nebo jako tvůrce své budoucnosti, ze které v přítomnosti jednáte.

Čeho před smrtí lidé nejčastěji litují

  • Přál bych si, abych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých.

Toto přání je nejčastějším přáním ze všech. Když si lidé uvědomí, že jejich život je téměř u konce a s nadhledem se na něj podívají, tak snadno zjistí, kolik jejich snů si nesplnili. Většina lidí si nesplnila ani polovinu snů, které měli a museli zemřít s vědomím, že je kvůli jejich rozhodnutí, která udělali nebo neudělali. Zdraví přináší svobodu, kterou si jen velmi málo lidí uvědomí, dokud ho neztratí.

  • Přál bych si, abych nepracoval tak tvrdě

Podle autorky je toto přání každého muže, kterého ošetřovala. Muži litovali, že díky práci neviděli dospívání svých dětí a přišli o společnost se svou partnerkou. Ženy toho také litovali, ale v dřívějších dobá chodili do práce především muži. Všichni muži velmi litovali, že trávili tolik času v práci, místo aby byli se s těmi, které milovali.

  • Přál bych si, abych měl odvahu vyjádřit své pocity

Mnoho lidí potlačovalo své pocity, aby si udrželi mír s ostatními. Výsledkem bylo, že žili průměrný život a nikdy nebyly tím, kdo skutečně jsou. Z tohoto způsobu bytí a jednání pak lidé měli spoustu nemocí.

  • Přál bych si, abych si udržel vztahy se svými přáteli a byl s nimi stále v kontaktu

Před smrtí si lidé uvědomili sílu přátelství, nebo si uvědomili, že ztratili spojení a už je nemohli vyhledat. Spousta lidí žili svůj život tak, že si nechali uniknout svá přátelství. Velmi litovali, že se nevěnovali svým přátelům. Když umíráte, postrádáte své přátelé.

  • Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější

Mnoho lidí si až do smrti neuvědomovali, že štěstí je volba. Zůstali uvěznění ve starých vzorcích chování a jednání a ve svých naučených návycích. Před ostatními předstírali, že jsou ve svém životě spokojení, ale uvnitř sebe toužili po radosti a štěstí. Usmívat se a cítit se pošetile.

Inspirováno knihou: Čeho před smrtí nejvíce litujeme

Miroslav Sázovský

Pomáhám mimořádným lidem, kteří již dosahují „nemožných“ výsledků a cílů, aby dosáhli toho, co jim stále připadá „nemožné“.

Specializuji se na transformaci leadershipu u vrcholově postavených manažerů, kteří chtějí posunout své bytí lídrem a rozvíjet leadership jako své přirozené sebevyjádření za každé situace bez ohledu na okolnosti.

Chci lidem dělat skutečný rozdíl v jejich životech, aby mohli mít větší svobodu bytí a svobodu jednání, klid na duši, jasnost, život který milují a mohli tak inspirovat své děti a ostatní. Jedině tak mohou být lídry a efektivně uplatňovat leadership jako své přirozené sebevyjádření.