Jak být lídr, když zažíváte rozvod

Je spousta vrcholově postavených manažerů a lídrů, kteří díky svému rozhodnutí být v TOP managementu, ztrácejí své rodiny, životní partnery a prožívají rozvod. Jejich osobní leadership a osobní integrita nejen v práci, ale i v osobním životě nemá nic společného s vědomě vědomím jednáním lídra a už vůbec nemá nic společného s efektivním uplatňováním leadershipu. Když pracuji s těmito lídry, tak jim často říkám:

Jediná možnost, jak najít v srdci a v duši klid, je nejdříve odpustit sám sobě a pak ostatním.

Dokud nedokážeme odpustit především sami sobě, tak nás bolest ovládá a nemůžeme se uzdravit a získat svobodu bytí a svobodu jednání. Dokud nedokážeme skutečně odpustit sami sobě a svým partnerům, tak oni budou mít klíč k našemu štěstí. To znamená, že jen mi jsme zodpovědný za to, co se nám v životě děje. Jinými slovy, pokud se teď trápíme, tak za to nemůže nikdo jiný, ani žádné jiné okolnosti. Je to jen reakce našeho mozku a těla na danou situaci, které jsme dali význam. Když to dokážeme, znova převezmeme moc (power) nad tím, co se s námi děje vnitřně – naše myšlenky, pocity, mentální postoje, tělesné pocity, emoce.

Rozvod je bolestivá situace, se kterou se někdy i lídr musí potýkat

Ani po 5 letech manželství není jednoduché zažívat rozvod. Vaše tělo se stalo závislé na vašem vztahu a prostředí, které jste si společně vytvořili a lásce, kterou k sobě cítíte. Dalo by se říct, že budete muset projít klasickým detoxem, kterým si procházejí závislý lidé. V odborné praxi psychoterapie se tento proces nazývá transteoretický model změny. Já využívám metodu James O. Prochasky, PhD – profesor psychologie a ředitel výzkumného centra pro prevenci rakoviny při University of Rhode Island, John C. Norcross, PhD. a Carol C. DiClemente, PhD.

V těžkém období rozchodu často lidé trpí úzkostí, strachem a mírnou depresí. Díky tomu ztrácí schopnost jasně myslet a mají problémy vědomě se postavit samotnému odpojení (uncoupling) od partnera.  Negativní události, které je zraňují postupně nabývají na důležitosti, dokud neovládnou celou jejich realitu a oni už nedokážou s jistotou říci, že to, co se děje, je jen iluze reality. Jinými slovy, nejsou si vědomě vědomi toho, že celému světu nezáleží na tom, co si myslí a s čím se uvnitř sebe potýkají.

Vše, co se jim děje, vnímají jako realitu světa, ve které se nacházejí. Jejich iluze „pekla“ je velmi přesvědčivá. Začínají si myslet, že oni jsou své myšlenky, postoje, emoce a vnitřní tělesné pocity. To je jen to, co se s nimi děje vnitřně, to nejsou oni. Nejsou jejich myšlenky. Myšlenka, je jen elektrochemická reakce mozku, která vyvolává v těle nějakou akci, na základě, které se nějak chováme, myslíme a jednáme. To nejsme mi.

Rozvádějící lidé se často dostávají do depresí, úzkostí a strachu. Nevědomě překrucují veškeré své myšlení. Doslova dochází k mentální deformaci vnímání reality. Dalo by se říct, že žijí v jakési iluzi reality. Tito lidé upadají do nedostatečného pocitu vlastní hodnoty. Základní kameny jejich pocitu vlastní hodnoty – sebeúcta, sebeláska a sebevědomí – jsou rozdrceny na prach a mají jen:

• černobílé myšlení,
• svévolné dedukce,
• argumentace emocemi,
• diskvalifikaci pozitivního,
• nadměrnou generalizaci,
• musterbace,
• personalizace… atd.

Myšlení vám dokáže deformovat realitu a vy pak žijete v iluzi reality.

„Nedělejte to! Nemyslete! Vždyť vám to nepomáhá. Přestaňte se pořád dokola o všem jen bavit a diskutovat, ale začněte o tom naslouchat. Vytvořte si „clearing“ v prostoru mezi tím, kde jste vy a kde se odehrává vaše vidění a slyšení (kde se život skutečně děje). Získáte tak svobodu bytí, svobodu jedná, klid na duši, jasnost, moc (power), a schopnosti.“

Možná, že skutečně jste jen to, co se vám zobrazuje v místě, kde se vaše vidění děje. V místě, kde se reálný život skutečně odehrává.