Naše děti se také perou a hádají. Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsme řešili podobné situace, které jsou popsané v tomto příběhu.

Nejtěžší na všech těchto situacích, se kterými se jako rodiče musíme potýkat, je oddělit pocity a myšlenky na danou věc v době, kdy jste unavení z práce nebo z jiných náročných okolností.

Víte, jak to děláme doma s mou ženou?

Když se děti perou nebo hádají, tak je od sebe oddělíme a necháme je, aby řekly svůj názor a u toho si neskákaly do řeči. Potom, co si je vyslechneme a nic nekomentujeme, tak jim položíme otázku

„Jak si můžeš převzít odpovědnost za tuto situaci?“

Tato otázka je těžká i pro dospělého člověka, proto je nutné děti pravidelně intelektuálně trénovat, aby uviděly, že jen ony mají zodpovědnost za vše, co se jim v životě děje.

Když se vám podaří uvolnit emoce a zklidnit celou situaci, jsou připravené začít komunikovat pomocí nenásilné komunikace, ve které dokážou racionálně myslet.

Když se děti perou nebo hádají, tak jsou ovládány limbickým systémem, který nemá schopnost racionálně uvažovat. Jednají na základě naučených vzorců chování a pod nadvládou emocionálních obraných nebo útočných reflexů. Otázkou „Jak si můžeš převzít odpovědnost za tuto situaci?“ dětem dáte příležitost začít přemýšlet a tím snížit účinky limbického systému, který je nastavený na přežití a je ovládaný emocemi.

Tento nenásilný kognitivní přístup k řešení sporů umožňuje objevit, jak jsme se nechali unést emocemi a uvědomit si naši lásku a blízkost. Pokud se vám podaří hned po hádce nebo rvačce vytvořit posilňující kontext následujících minut, hodin a dnů, tak si děti začnou znova hrát a nezůstane v nich nenávist, zloba, ponížení, nebo jiné názory a myšlenky.

Všimněte si, že Emilka se ze stavu zoufalství dostala do proaktivní fáze hledání řešení. Uvědomila si, že zodpovědnost za vzniklou situaci a za to, že ostatní zvířátka se k ní teď divně chovají, má ona. Kdyby to, co dokázala teta želva udělala její maminka, tak by se nemusela toulat po lese a myslet si, jak ji maminka nemá ráda, jak je nedostatečná a že je špatná.

Někdy takovéto maličkosti dokážou našim dětem zanechat nesmazatelnou stopu po zbytek života. Pak celý život jen hledají pravdu o tom, že taková jejich maminka je a jací jsou oni.

Prvním krokem při hádce nebo rvačce je změna významu, který děti daly okolnostem, kvůli kterým se začaly prát nebo hádat.

Pokud se chcete dozvědět více informací o tom, jak změnit význam při hádce, vzteku nebo zlobě, tak si přečtěte druhý příběh: Jak se zbavit vzteku a zloby.