Nejen při výchově našich dětí, ale i při práci s rodiči a lídry firem, často spolu narážíme na to, co je skutečná pravda. Většina z nás po většinu času zůstane uvězněná ve svých myšlenkách o druhých lidech. Myslíme si, že by ostatní lidé měli být lepší, dokonalejší, zdvořilejší nebo láskyplnější atd. Jsme o tom tak přesvědčení, že díky tomu se rozčílíme, jsme mrzutí a smutní. Obviňujeme druhé lidi za to, jak se cítíme a co se nám děje. Jsme doslova obětí příběhu, který si vymyslíme.

Jsem stejný jako většina z vás. I já jsem si v dětství myslel, že mě ostatní nemají rádi, že jsem nedostatečný, neschopný, špatný a hloupý. Může za to i náš školský a výchovný systém, který nám neustále dává najevo, že jsme nevyhovující, pokud zrovna neumíme to, co umí ostatní. Hodnotí nás podle průměru všech ostatních a nezaměřuje se na naši jedinečnou schopnost. Díky tomu si o sobě začneme myslet, že za nic nestojíme, jsme hloupí a nikomu nezáleží na tom, co nás baví a nebaví. Začneme trpět nedostatečným pocitem vlastní hodnoty.

Proto se věnuji v této kapitole ukázce, jak můžete se svými dětmi odhalovat jejich přesvědčení o pravdě. Jedna nebo několik špatných myšlenek, které si během dne ve své hlavě vytvoří, jim začnou kazit náladu a vy to na svých dětech poznáte. Začnou se všem vyhýbat, všechny kolem sebe pošťuchují a způsobují jim bolest. Nebo neustále něco vypráví a povídají a povídají. Pokud nejste vědomí rodič, tak pravděpodobně začnete reagovat slovy: „Prosím tě, můžeš na chvilku být zticha, už mi snad z tebe praskne hlava.“  Nebo „Přestaň s tím pošťuchováním, nebo ti už jednu vrazím, co je s tebou?“

Na tomto příběhu je velmi důležité, abyste si uvědomili, že děti jsou vychováváni tak, že jim rodiče a učitelé říkají pravdu. Jenže v průběhu jejich života a to mezi 3 a 6 rokem si začínají děti vytvářet svou pravdu o tom, co se děje, kdo jsou a kdo jsou ostatní. Jejich „já“ jim začne říkat, co je pravda, aby se mohlo považovat za „já“. Jinými slovy, začne se vytvářet jejich ego. Pak stačí, aby někdo někde řekl:

„Ty jsi zlá, když se nechceš rozdělit.“

„Jsi hloupá, že nechceš masíčko.“

„Kdybys mě měl rád, tak vyneseš koš a utřeš si alespoň v pokojíčku prach.“

Děti si vaše slova vysvětlí tak, že to je pravda, protože jste jim vždy říkali jen pravdu. Neumí rozlišit, co je pravda a co si myslíte jinak, než to zní. Proto si pak v nepříjemných situacích dokážou tyto špatné myšlenky vyvolat a uvíznou v nich na několik minut, hodin, dnů a někteří i na celý svůj život. Je dobré před tím, než s dětmi přistoupíte ke konceptu obnovení integrity vztahu, vyčistit jejich mysl od nánosu jejich pravd o tom, jak za to může ten druhý, že oni se teď cítí mizerně.

Pokud se chcete dozvědět více informací o tom, jak změnit význam při hádce, vzteku nebo zlobě, tak si přečtěte druhý příběh: Jak se zbavit vzteku a zloby.