Proč potřebuješ říct svému nadřízenému, že ho nový zaměstnanec pomlouvá?

„Jeden nový zaměstnanec pomlouvá majitele firmy.“ Sdílí se mnou vedoucí větší fabriky na opracování skla. „Přemýšlel jsem, že půjdu za majitelem firmy a vše mu řeknu, ale chtěl bych se zachovat jako lídr. Něco uvnitř mě mi říká, že by to nebylo dobré, ale nevím, co udělat.“ Chvilku jsem se na něj díval a pomocí techniky autentického naslouchání si ověřil, co jsem skutečně slyšel.

„Většina lidí se domnívá, že může měnit svět tak, že ve svém příběhu, který právě teď vytváří a prožívá, může měnit vedlejší postavy, jak se jim zachce. Jinými slovy, většina lidí chce ovládat všechny lidi kolem sebe, aby nad nimi měla moc. Ať už dělá nový zaměstnanec cokoliv, tak ty sis o tom vytvořil domněnku. Ve skutečnosti je to jenom tvá projekce toho, co se ti děje v mysli. Nic víc!

Je tvé přesvědčení o této situaci pravdivé? Neptám se na to, zda máš důkazy, ale zda tvé přesvědčení o této situaci je pravda.

Ve skutečnosti se snažíš jen ovládat svého nadřízeného, aby věřil tomu, co mu podsouváš. Chceš mu vnutit své přesvědčení a tím mu vyjadřuješ neúctu. Vlastně mu říkáš, že je hloupý, není dost dobrý, dost inteligentní, aby si o dané situaci mohl rozhodnout sám. Přestože věříš, že mu vlastně pomáháš, tak to není pravda.

Jestli svému nadřízenému chceš prokázat respekt a úctu, přestaň se mu pokoušet vnutit své přesvědčení a myšlenky o situaci, se kterou se právě teď potýká. Skutečná pomoc není v podsouvání druhým lidem svých domněnek o tom, co si myslíme, že víme, nebo víme, že víme. Skutečný respekt a úcta je o uvědomění si, že tvůj nadřízený prožívá svůj příběh, ve kterém má hlavní roli a ty máš v jeho příběhu jen roli vedlejší. Pokud mu chceš skutečně pomoci, tak jen buď.

Nemusíš být ve svém příběhu hlavním hrdinou, který pomůže někomu s vedlejší rolí. Je to jen tvé přesvědčení, kterému jsi uvěřil. Nemusíš být nic z toho, co si myslíš, že musíš nebo máš být či udělat. Pomůžeš svému nadřízenému jen tak, že mu prokážeš respekt a úctu. Nejde pomoci někomu s vedlejší rolí v tvém příběhu, když on ve stejném okamžiku hraje hlavní roli ve svém příběhu. Tohle je dichotomie leadershipu.“

Když jsem skončil s těmito slovy, věděl jsem, že objevit pro sebe jejich hodnotu bude vyžadovat vyvinutí intelektuálního úsilí, proto jsem vytvořil prostor pro přemýšlení. „Přemýšlejte nad tím a položte si otázku: Která konverzace mezi novým zaměstnancem a majitelem firmy chybí?“


Dichotomie (z řeckého dicha = na dvakrát; tome = řez) je obecně jakékoli rozdělení celku do dvou vzájemně se nepřekrývajících částí. Nebo: rozlišení dvou kvalitativně odlišných stavů jevu nebo vlastnosti.

Pomáhám mimořádným lidem, kteří již dosahují „nemožných“ výsledků a cílů, aby dosáhli toho, co jim stále připadá „nemožné“.

Specializuji se na transformaci leadershipu u vrcholově postavených manažerů, kteří chtějí posunout své bytí lídrem a rozvíjet leadership jako své přirozené sebevyjádření za každé situace bez ohledu na okolnosti.

Chci lidem dělat skutečný rozdíl v jejich životech, aby mohli mít větší svobodu bytí a svobodu jednání, klid na duši, jasnost, život který milují a mohli tak inspirovat své děti a ostatní. Jedině tak mohou být lídry a efektivně uplatňovat leadership jako své přirozené sebevyjádření.