Být prosperující kouč vyžaduje mistrovské zvládnutí jazyka koučů a lídrů, který vám poskytne nový způsob vidění světa koučinku a leadershipu.

Ve své dvanáctileté praxi konzultanta, lídra a kouče již úspěšných lidí, kteří přispívají ke změně světa a mají na něj velký dopad, jsem si uvědomil, že všichni procházejí stejným procesem, který jim umožňuje prožít průlom na cestě k ještě většímu úspěchu, než doposud zažili. Na začátku vždy udělají závazek, který je větší, než jsou oni samotní, což je přivede k nutnosti vystoupit z komfortní zóny a udělat velký odvážný skok do neznámého a neprobádaného prostoru.

Způsob, kterým se všichni skvělí lídři a koučové liší od všech ostatních, není v tom, že by měli nějaké tajné nadání nebo jedinečnou superschopnost. Liší se svou sebedůvěrou a odhodláním být součástí a zdrojem něčeho většího, než jsou oni samotní. Liší se tím, že jsou odhodlaní jít až za hranice toho, za koho se považují. Všichni skvělí koučové a lídři jsou běžní lidé, jako jste vy nebo já.

Pokud nedokážete vést sebe, tak můžete zapomenout na to, že budete prosperující kouč, který koučuje a vede ostatní lidi a pracuje s nepořádkem v jejich myšlení. Prosperujícím koučem se nestanete, musíte jím být. A vaše bytí musí být tvořeno realitou, která se vám zobrazuje, nikoliv tím, co se s vámi vnitřně děje (myšlenky, vzpomínky, mentální postoje, vnitřní tělesné pocity, emoce, nálady).

Kapitola 1

V roce 2006 jsem začal pracovat jako specialista na stavební sklo v jedné z největších společností na výrobu skla na světě. Byl to korporátní svět, který mi umožnil navštívit většinu zemí v Evropě a vidět vše, co je možné vytvořit z pouhé myšlenky. Měl jsem velké ambice stát se top manažerem, a získat tak uznání svých kolegů. Když mě po třech letech z firemních politických důvodů propustili, tak jsem nebojácně přijal nabídku na pozici ředitele výrobního závodu o 120 zaměstnancích, kde jsem si vyzkoušel přímo v praxi, že nevím vůbec nic o tom, co je to být lídr a efektivně uplatňovat leadership. Selhal jsem skoro ve všech emočně vypjatých situacích, kde bylo zapotřebí vedení. Nezvládl jsem pozici CEO a v roce 2009 začal podnikat na volné noze jako nezávislý konzultant, statik a expert na diagnostiku poruch a vad stavebního skla. Uvědomil jsem si, že nemohu vést tým, když neumím vést sám sebe v době, kdy je zapotřebí vést.

Být na vrcholu je osamělé

Následujících 7 let jsem zasvětil studování a objevování mistrovského zvládnutí „bytí expertem v jednom oboru“. Stále mě motivovala touha být uznávaným a jedním z nejlepších. V roce 2016 jsem se zastavil na pomyslném vrcholu své kariéry. Podíval jsem se na způsob, jakým prožívám svůj život, a ucítil osamělost. Být na vrcholu je osamělé. Nebyl jsem sám. Přednášel jsem na univerzitách, pracoval pro klienty a sloužil jim, pořádal školení. Práci jsem mohl dělat se zavřenýma očima. Dokázal jsem za 3 dny udělat tolik práce, co ostatním trvalo 14 dní. V té době mi došlo, jak se liší začátečník od experta.

Konzultant začátečník používá naučené techniky a postupy. Říká klientům, co by měli dělat, jak se to má dělat a co je potřeba udělat. Expert, který zvládl svou profesi na mistrovské úrovni, je technikami a postupy použitý. Mlčí, objevuje, autenticky naslouchá a klade klientům VELKÉ otázky, skrze které jeho klienti žijí a jednají.

Pomyslel jsem si: „Chci tuto práci dělat dalších 25 let?“ K vlastnímu překvapení jsem si rychle odpověděl, že ne. V té době mi bylo 37 let. Stál jsem na vrcholu jednoho oboru a vnitřně věděl, že nechci zbytek života každý kvartál růst v ještě většího experta a profesionála. Neměl jsem vytvořenou vizi budoucnosti, která by mě inspirovala a dávala mi smysl. Došlo mi, že jsem si nikdy neřekl pravdu o tom, co skutečně chci a na čem mi záleží. S tímto uvědoměním jsem se rozhodl, že následujících 25 let budu každý kvartál záměrně zdokonalovat jednu věc, na které mi skutečně záleží a která je pro mě důležitá. Nebudu směřovat do budoucnosti, kde mi záleží na titulu, uznání, penězích a jiných movitých věcech, ale budu žít v přítomnosti z vytvořené budoucnosti. Jinými slovy: budu z „vytvořené budoucnosti“ přicházet a v přítomnosti přes tento „vytvořený kontext vytvořené budoucnosti“ jednat.

Minulost jako nástroj pro vytvoření budoucnosti

V mé minulosti nebylo nic, k čemu jsem se mohl vrátit. Není to možné. Na svou minulost se vždy dívám jako na lekci, kterou jsem prožil. Pokud se dokážete podívat na to, co jste v minulosti udělali, a oddělit to od konkrétních zkušeností, najdete lekci, kterou lze aplikovat na vaši budoucnost.

V mém případě došlo k tomu, že jsem si uvědomil, že mě od dětství nevědomě doprovázelo koučování a vedení druhých lidí. Už jako malého kluka mě učitelé vždy pasovali do role lídra a pomáhal jsem ostatním, aby dosáhli úspěchů, kterých jsem nebyl schopný dosáhnout ani já sám. Protože jsem jako malý prožil strach z opuštění, zdokonalil jsem se v pozorování jedinečných schopností ostatních, abych před nimi mohl včas utéct, nebo je využít pro své přežití. Vždy jsem byl ten, kdo měnil pravidla hry a vytvářel si svůj svět, ve kterém jsem ostatní vedl k vítěznému cíli za účelem naplnění zájmu všech zúčastněných stran.

Při pohledu zpět do minulosti můžete vidět, že jste již několikrát v životě prožili exponenciální růst výsledků. Exponenciálně jste se učili mluvit, chodit a přežít ve společnosti. Když se podíváte do přítomnosti, vidíte, že velká většina lidí prožívá jen pravděpodobný, téměř jistý lineární 10% růst. Je to proto, že nežijí z vytvořené budoucnosti, ale směřují do pravděpodobné, téměř jisté budoucnosti. Jejich budoucnost je založená na 10% zlepšení jejich minulosti, nikoliv na 10x větším nárůstu výsledků jejich jednání.

Celý svět se nestará o to, co máte v úmyslu

Byla to velká vize, odhodlání, odvaha a závazek. Budu koučem velmi úspěšných lidí, kteří v životě dosáhli stejných nebo podobných výsledků. Budu se učit od těch nejlepších a doplním k tomu své lekce z minulosti oddělené od konkrétních zkušeností. Investoval jsem čas, energii a peníze do objevení nového jazyka koučinku a leadershipu. Hledal jsem učitele, kteří budou nabízet radikální řešení a jejichž učení bude reagovat na velký problém v oboru. Hledal jsem někoho, kdo bude nabízet revoluční technologii (konverzační doménu). Učil jsem se a vše aplikoval sám na sobě. Jenže jsem z toho neměl žádný příjem. Celý svět se nestaral, jak moc jsem byl odhodlaný, jaký závazek jsem udělal a jaký dopad jsem chtěl mít.

Jedině akce může vše změnit

Dodnes si pamatuji den, kdy jsem si uvědomil, že jediná možnost, jak mít dopad na svět, je pomocí akce. Svět nemá zájem o to, co chcete a co nechcete. Celému světu je jedno, zda s ním máte dobré úmysly. Bylo to v říjnu v roce 2016 v Abu Dhabí. Procházel jsem se sám po pláži a na chvilku jsem se zastavil. Díval jsem se na vlny, které mi pravidelně omývaly nohy. Bylo jim jedno, jestli jdu, nebo stojím. Ani jim nezáleželo na tom, jak velký emoční závazek jsem učinil a jak jsem odhodlaný ukončit profesi specialisty na sklo a začít koučovat, vést ostatní a pracovat s nepořádkem v jejich myšlení. Celý svět funguje beze mě a to, co si myslím, nepotřebuje. Čas se zastavil. Pozoroval jsem život, který jsem právě teď prožíval, a mohl se na vlastní kůži přesvědčit, že jedině akce může vše uvést do pohybu.

Přímo přede mnou se v oceánu připravoval surfař na sjezd blížící se vlny. Pomyslel jsem si: „Život je jako jízda surfaře. Pokud chci prožívat exponenciální výsledky ve všech oblastech života, musím vytvořit závazek a jít do akce. Odvážně se postavit na prkno a chytit příležitost plout po exponenciálním zakřivení blížící se vlny.“ Se zaujetím jsem pozoroval každý surfařův pohyb. Vše, co jsem viděl, mi umožnilo spatřit podobenství s mým životem.

Ve chvíli, kdy je vrchol vlny pod vámi, začínáte získávat hybnost a nabírat na rychlosti – síla přírody. Využíváte fyzikálního zákona přitažlivosti, a pokud mistrovsky zvládáte surfařské dovednosti, tak nemůžete říct, že používáte vlnu k tomu, abyste po ní pluli, ale vlna používá vás a vy si jen určujete směr, rychlost a způsob jízdy. Máte naprostou svobodu, moc, sílu a klid v mysli. Nesměřujete k vrcholu vlny, ale z vrcholu vlny (budoucnosti) připlouváte a vaše jednání v přítomnosti vychází ze závazku a odhodlání vybrat si vlnu, na které chcete plout.

Kapitola 2

Tvrdím, že štěstí neexistuje, ale rád o sobě vyprávím, že mám štěstí. Od prvního dne, kdy jsem potkal mou ženu, která je mezinárodní koučkou, mám možnost poslouchat specifický jazyk – jazyk koučinku. Na začátku našeho vztahu mi jazyk koučinku přišel velmi náročný. Kladl jsem si neustále otázky: „Jak dokáže v daném okamžiku položit tak mocnou otázku? Jak dokáže být v klidu, když si někdo z rodiny stěžuje nebo nadává na svůj svět? Proč v určitých situacích mlčí, a přitom jí lidé tolik prozradí, i když ji neznají?“

Nikdy jsem neposlouchal její koučink s klienty, ale naslouchal jsem způsobu, jak komunikovala s přáteli, rodinou nebo se mnou. Po 4 letech naslouchání mezinárodně uznávané koučky vám ani nepřijde divné, že začnete koučovat. Stejným způsobem jsme se jako malé děti učili svůj rodný jazyk.

Nejdříve jsme naslouchali a vnímali slova svých rodičů, sourozenců nebo z pohádek v televizi či na tabletu. Následně jsme dokázali překládat, co nám ostatní říkají. Když si umíte přeložit slova, tak začnete trapně, ale efektivně mluvit. Nakonec v novém jazyce začnete přemýšlet a v poslední fázi i snít. U mě to probíhalo naprosto stejně. Ve chvíli, kdy se mi v noci zdálo, že jsem koučoval klienta, uvědomil jsem si, že přišel můj čas být koučem.

Nicméně i když jsem byl silně motivován, neustále jsem kolem sebe slyšel jazyk koučinku a být koučem a efektivně uplatňovat jazyk koučinku k vedení lidí nebylo jednoduché. Jedná se o atypický způsob vedení konverzací, které si vyžadují, aby vaše bytí nebylo ovládáno tím, co se s vámi vnitřně děje, ale aby vaše bytí bylo generováno realitou, která se vám zobrazuje ve chvíli, kdy jste se rozhodli koučovat a vést. Koučovací konverzace jsou velmi specifické a od běžných konverzací se velmi liší. Když mluvíte, máte naprosto odlišný záměr, strategii a přístup. Využíváte novou konverzační doménu bytí koučem a efektivně využíváte různé techniky koučinku při vedení lidí. Koučování je naprosto odlišný způsob mluvení.

Být kouč je mnohem složitější, než si myslíte

Všimněte si, že záměrně velmi často používám slovo „být“ a „bytí“. Rozlišuji samotnou podstatu „bytí koučem“ od „stát se koučem“. Stát se koučem dnes můžete pomocí online kurzu za víkend. V některých případech i přes noc. Být kouč, který dokáže efektivně uplatňovat koučink k naplnění záměru, smyslu a cíle, se kterým za ním přišel koučovaný, je umění. Doslova musíte být umělec, který pomocí jazyka koučinku a leadershipu dokáže koučovanému vytvářet novou budoucnost, která ho začne používat.

Kouč vidí svět skrze jazyk koučinku a v tomto světě jedná naprosto odlišným způsobem než kdokoliv jiný.

Přístup k mistrovskému zvládnutí koučinku?

Nebyl jsem jiný, než jste možná vy nebo většina lidí, které znám. Mistrovství koučinku jsem viděl v umění klást správné otázky ve správnou chvíli. Využívat různé techniky, jako například: GROW model, ontologický model, hluboký koučink atd. Tím nechci napsat, že se jedná o špatné modely nebo techniky. Píšu o tom, že jsem si myslel, že mistrovství koučinku spočívá v naučení se různých technik, postupů a návodů, jak využívat různé modely koučování.

Četl jsem knihy, poslouchal podcasty, koupil si desítky kurzů, abych měl přístup k těm nejlepším technikám a modelům koučinku. Jenže stále jsem nějak neměl pocit, že bych koučink ovládal na mistrovské úrovni. Nejen ze své praxe vím, že v intelektuální sféře není pro mistrovství potřeba 10 let záměrného tréninku, ale postačí 3 roky. Přesto jsem stále nebyl mistr.

Najal jsem si kouče a zeptal jsem se ho: „Co se ode mě vyžaduje, abych ovládl koučink na mistrovské úrovni?“

Jednoduše a bez náznaku nějakého zamyšlení mi odpověděl: „Mistrovské zvládnutí konverzační domény bytí koučem a efektivní uplatňování koučinku a leadershipu.“

Vůbec jsem netušil, co je konverzační doména. Přišlo mi to příliš vědecké, komplikované a složité, proto jsem dodal: „Co získám mistrovským ovládnutím konverzační domény koučinku a leadershipu?“

Tato otázka byla stejná, jako když se zeptáte lékaře, co získáte tím, že vám píchne injekci proti bolesti. Můj kouč se zamyslel a bylo vidět, že hledá jednoduchou odpověď. Pochopil jsem, že nebude snadné to vysvětlit a ještě více jsem se utvrzoval v domněnce, že je to příliš komplikované a zbytečně složité. Nakonec mi odpověděl:

„Pokud dokážeš mistrovsky zvládnout konverzační doménu koučinku a leadershipu, tak se ocitneš v naprosto novém světě, který je tvořený touto konverzační doménou a který nikdo jiný bez znalosti této konverzační domény nemůže vidět. Efektivita a účinnost koučinku a vedení se ti stane přirozeným sebevyjádřením.“

Konverzační doména koučinku

Jak jsem popisoval v úvodu knihy, byl jsem mistr v oboru stavebního skla. Po rozlišení toho, co znamená něco ovládnout na mistrovské úrovni, jsem vše najednou uviděl. Nikdy jsem neměl své mistrovství ve stavebnictví převedené do definice, která by poskytovala rozlišení. Měl jsem pocit, jako bych otevřel lednici a v ní místo potravin uviděl Grand Canyon. V tom okamžiku mi to došlo.

Konverzační doména je souvisle logicky promyšlená lingvistická struktura, která otvírá dveře a poskytuje přístup do světa koučinku a leadershipu, ve kterém je možné být mistrem. Jsou to odborné termíny, které jsou pečlivě poskládané do tvrzení, která využívají tyto termíny do pečlivě vzájemně propojeného celku¹.

Jinak řečeno: pokud budete koučem skrze konverzační doménu koučinku a leadershipu, budete doslova touto konverzační doménou „použiti“ a vaše bytí koučem bude naprosto přirozené, aniž byste museli přemýšlet nad technikou, metodou nebo stylem koučinku. V době, kdy bude zapotřebí vedení a koučování, tak nebudete muset přijít na to, jakou techniku nebo metody použít. Nebudete muset přemýšlet, jak plout na vlně, ale vlna bude používat vás a vy si tu jízdu budete mistrovsky užívat.

Jako expert ve stavebnictví jsem díky mistrovskému zvládnutí konverzační domény specialisty na sklo viděl různé možnosti řešení problémů ve zdánlivě neřešitelných situacích a výzvách. Viděl jsem niky pro efektivní a účinné akce, které ostatní lidé bez mistrovského zvládnutí konverzační domény nebyli schopní vidět.

Nestudujte techniky, metody a postupy, ale zaměřte svou pozornost na jazyk koučinku. Přesněji řečeno na konverzační doménu bytí koučem a efektivního vedení a koučování lidí.

Kapitola 3

Na začátku svého podnikání jako kouč na plný úvazek jsem nebyl žádný podnikatelský začátečník. Během prvních měsíců jsem si sehnal klienty na dlouhodobý kontrakt za velmi dobré peníze. Nebyl to pro mě problém, protože ve stavebnictví jsem jako konzultant měl na starosti zakázky, kde se točily miliony, a musel jsem rozhodovat o prosklených fasádách v hodnotách desítek milionů korun. Dalo by se napsat, že peníze pro mě byly jen číslem. Moje hodinová odměna za expertní činnost specialisty na sklo se pohybovala v závislosti na typu zakázky od 5 000 až do 10 000 Kč bez DPH. Nedělalo mi problém podívat se klientům do očí a říct si o půl milionu korun za roční kontrakt. Moc dobře jsem věděl, jakých chyb se ve své praxi dopouštějí a kolik je to stojí milionů korun, energie, času a úsilí.  

Překvapilo mě, když jsem zjistil, že většina koučů si účtuje kolem 1 000 Kč/hod. a prodávají balíčky 6 až 12 sezení. Hned jsem si položil otázku: „Jak mohou svým klientům za tuto cenu skutečně pomáhat a jak je vedou do jejich vytvořené vize budoucnosti, kde mají smysluplný cíl, který naplňuje záměr a zájem všech zúčastněných stran?“

Vůbec mi to nedávalo smysl. Vždyť není možné za 2 až 3 měsíce udělat skutečnou změnu v nastavení mysli a v celém systému jejich vedení a řízení firmy, domácnosti, společností nebo národů. Kolik musejí mít měsíčně klientů, aby měli dostatek financí na neustálý exponenciální růst a měli možnost se učit od těch nejlepších v oboru?

50 na 50

Po rozhovorech s desítkami koučů jsem pochopil, že jim chybí vedení, stejně jako tomu bylo u inženýrů, konzultantů a specialistů ve stavebnictví. Protože mají nízké ceny, tak musí celé dny koučovat. Nikým nejsou vedeni a sami své klienty nevedou, ale ve většině případů jim jen poskytují informace o tom, co je vedení. Chybí jim základní dovednosti taktického leadershipu, strategického podnikání a obchodnického nastavení mysli. Ani jeden z koučů, se kterými jsem si povídal, neměl strategický plán na dalších 25 let, na kterém by každých 90 dnů promyšleně pracoval a neustále ho zdokonaloval. Nikdo z nich neměl projektové řízení svého exponenciálního růstu. Neměli podnikatelskou vizi, která by byla větší, než jsou oni samotní, a chyběl jim jednoduchý cíl, který by se jim stal filtrem na vše, co dělají. Jejich jednání v přítomnosti nevycházelo z vytvořené budoucnosti, ale směřovalo do pravděpodobné až téměř jisté budoucnosti. Jinými slovy: dalo se předvídat téměř s jistotou, jak bude jejich budoucnost vypadat.

Na druhou stranu jsem se od nich dozvěděl: jaké knihy přečetli, jaké kurzy absolvovali, které techniky využívají a jaké metody jsou pro ně nejlepší. Vyprávěli, jak se těší na další a další kurzy, přednášky a experty, které plánují navštívit a učit se od nich. Když jsem se jich zeptal na jejich podnikatelský plán a leadership strategii, tak mi odpověděli, že to nepotřebují, jelikož mají tolik klientů, že na to nemají čas. Dnes koučuji, vedu a pracuji s nepořádkem v myšlení koučů, kteří po 10, 15, 20 letech mají pocit, že jejich podnikání je velmi těžká profese, jelikož dnes je koučem každý a koučuje se od 500 do 1 500 Kč/hod.

„Tvé myšlení musí být z 50 % myšlením kouče a z 50 % myšlením podnikatele,“ odpověděl jsem jednomu ze svých klientů, když se mě ptal, jak to dělám, že pracuji ročně jen pro 5 klientů a moje ceny začínají od 300 000 Kč a vyšplhají se až na 2 000 000 Kč.

Co znamená prodej koučinku a jak se liší od nabízení konceptu

Když jsem slyšel od Dana Sullivana jeho definici prodeje, měl jsem obrovské uvědomění, které mi doplnilo konverzační doménu, skrze kterou jsem začal bydlet ve světě mistrovského koučinku. Od té doby svým klientům rád kladu jednu velkou otázku: Jak definujete prodej koučinku?

Zkuste si na tuto otázku sami odpovědět. Pokud si totiž nezvědomíte definici prodeje, tak je pravděpodobné, že budete prodávat na základě toho, co víte nebo co si myslíte, že víte. Není možné své výsledky měřit, vyhodnocovat a neustále zdokonalovat. Jinými slovy: pokud nestudujete specifický jazyk profesionálních koučů ohledně prodeje, tak není možné využít specifickou konverzační doménu k rozlišení úspěchu a neúspěchu.

Naše interpretace světa, náš způsob bytí a jednání ve světě jsou dány kontextem a významy obsaženými v jazyce, kterým mluvíme. (Souba, 2010, s. 1609–1618) Souba, W. (2010). The Language of Leadership. Academic Medicine, 85, 1609–1618.

Abychom mohli efektivně vést a koučovat, potřebujeme nový způsob „vidění“ světa. Dokud se nám nezačnou situace, se kterými se nyní potýkáme, „objevovat“ rozlišně, náš způsob jednání/chování se nezmění. Účelem „rozlišení“ je pomocí odhalení rozlišností ve způsobu, jakým se nám jeví situace, se kterými se nyní potýkáme, vylákat nebo provokovat novou možnost pro naše bytí, myšlení, mluvení a jednání.

Jinými slovy: to, jak se nám situace jeví, žije a vzniká v jazyce.

Podle slov profesora Johna Stewartse (1983): „Všechno vzniká v jazyce, takže jazyk nepředstavuje realitu, ale odhaluje ji.“ Stewart, J. (1983). Interpretive Listening: An Alternative to Empathy. Communication Education, 32, 379–391.

Definice prodeje: Intelektuálně někoho zapojit do jeho vytvořené budoucnosti, na které mu skutečně záleží, která je pro něj důležitá, dává mu smysl, naplňuje jeho záměr a zájem všech zúčastněných stran. Vytvořit jeho emocionální závazek podniknout kroky k dosažení vytvořené budoucnosti.

Nenabízejte koncept své služby, ale prodávejte sen

Lidé často nemají s kouči dobré zkušenosti. Dokonce mají zkušenosti s „koučinkem“ od svých kamarádů nebo členů rodiny, kteří se stali koučem za jeden víkend. Z tohoto důvodu je zbytečné na prvních schůzkách vysvětlovat, jak to u vás funguje a kolik to stojí. Nedokážou si představit, co dobrý koučink a vedení znamená.

Ještě dnes se usmívám, když si vzpomenu, jak jsem oslovil svého kouče. Hned v prvním e-mailu jsem mu napsal, že přesně vím, co chci, kam směřuji a co očekávám. Zeptal jsem se, jaké má podmínky a kolik stojí hodina jeho koučinku. Odpověděl mi: „Zavolej mi!“

Měl jsem na něj velmi dobré reference a věděl jsem, že se o něm říká, že je drahý, proto jsem jeho odpověď považoval za odpověď vytíženého člověka, který má spoustu klientů a nemá čas psát e-maily. Zavolal jsem mu. Telefonát trval přesně 20 minut, ve kterých mi položil tři otázky:

1. Kdyby ses ode dneška za 3 roky otočil za tím, co jsi prožil, a cítil se šťastný a naplněný, co bys mi teď vyprávěl? Popiš mi, co se ode dneška za tři roky stalo.
2. Co ještě?
3. Jaké kroky jsi pro to už udělal?

Po tom, co jsem zodpověděl všechny tři otázky, mi řekl: „Líbí se mi tvá vize a oceňuji, čeho jsi už dosáhl a jaké kroky jsi už učinil. Nemám teď víc času, ale chtěl bych o tom slyšet víc. Můžeš mi zavolat příští týden v pondělí v 9:00 hodin nebo ve čtvrtek v 15:00 hodin?“ Neuměl jsem skrýt nadšení a bez váhání jsem potvrdil pondělní termín.

Aniž by mi odpověděl na moje požadavky ohledně ceny nebo postupu, jak to u něj probíhá, nabídl mi naslouchání a projevil zájem o můj sen. Nemohu vám přesně přepsat náš následující dvouhodinový telefonát, ale chci vám nabídnout možnost objevit, jak nenabízet koučink, ale promyšlenou formou si vytvářet klienta a prodávat mu jeho sen.

Kapitola 4

Na pondělní telefonát jsem se těšil jak malý kluk. Byl jsem připravený si vše zapisovat a pozorně poslouchat každé slovo, které řekne. Avšak jeho první věty mě rozhodily. „Ahoj Mirku! Řekni mi, jak ti dnes mohu posloužit?“

Byl jsem připravený jak ve škole, že budu poslouchat, co říká, ale on chtěl, abych mluvil, a ještě k tomu přemýšlel. Místo abych odpověděl na to, na co se ptá, tak jsem mu začal vyprávět, co plánuji, jakou mám vizi a jak jsem šikovný. Není divu, že mi po 5 minutách monologu musel položit otázku ještě jednou. Když to udělal, tak jsem se zastyděl. Vůbec jsem mu neodpovídal na to, na co se mě ptal. Rozhodil mě a vyprovokoval k myšlení, což byl jeho záměr.

Vzpomínáte si na definici prodeje, o které jsem psal v předchozí kapitole?

Intelektuálně někoho zapojit do jeho vytvořené budoucnosti, na které mu skutečně záleží, která je pro něj důležitá, dává mu smysl, naplňuje jeho záměr a zájem všech zúčastněných stran.

V prvním telefonátu použil jednoduchý filtr na míru mé angažovanosti, aby zbytečně neztrácel čas s někým, kdo zatím jen sní a ještě ve svém životě nedosáhl alespoň v jedné oblasti pomyslného vrcholu.

Ve druhém telefonátu již začal pomocí promyšlených otázek zkoumat, co skutečně chci, na čem mi záleží, jaké mám v cestě překážky, jaké mám příležitosti a jaké jedinečné schopnosti mohu využít k odstranění překážek a využití příležitostí. Čas při rozhovoru běžel tak rychle, že mi autenticky naslouchal 140 minut. Aniž bychom se spolu bavili o penězích, tak mi na konci rozhovoru dal další nabídku.

„Mirku, ještě nevím, jestli skutečně potřebuješ mé služby. Jsi už zkušený podnikatel a máš hodně dovedností. Jaký bys mohl následující týden udělat první malý krok ze své vytvořené budoucnosti, který by tě k tvé vytvořené budoucnosti přiblížil a vše ostatní by bylo hned snazší nebo zbytečné?“

Znovu si připomeňme druhou část definici prodeje: Vytvořit jeho emocionální závazek podniknout kroky k dosažení vytvořené budoucnosti.

Trvalo nám dalších 30 minut, než jsme objevili mini krůček, který byl ten první a jediný. Po skončení telefonátu, ve kterém jsme si opět dohodli konverzaci na pondělí v 9:00 hodin ráno, jsem se cítil inspirovaný a dotčený svou vizí budoucností. Jako bych se vrátil z budoucnosti a přesně věděl, co udělat. Uvědomoval jsem si, jak mocně mi sloužil a co pro mě udělal, aniž by za to něco chtěl. Byl jsem si vědom toho, že je to součást procesu získávání klienta, ale ještě jsem neviděl, že si mě vytvářel.

Staňte se kupujícím a nechte klienta, ať se prodává

Rozdíl mezi kupujícím a prodávajícím je jednoduchý. Kupující si vybírá.

Můj třetí kontakt s koučem už nebyl prostřednictvím telefonátu, ale potkali jsme se osobně. Naše setkání začalo úplně stejně jako náš předchozí telefonát: „Ahoj Mirku! Řekni mi, jak ti dnes mohu posloužit?“

Tentokrát jsem byl přítomný a nenechal se ovládat tím, co se mi dělo vnitřně. Popsal jsem vše, s čím jsem se celý týden potýkal. Nakonec jsem vyslovil požadavek na odhalení něčeho, co nevidím. Profesionálně se mě zeptal, zda mě může koučovat, a po mém souhlasu položil další otázku. „V čem je tvůj projekt větší, než jsi ty sám?“

Zase to udělal. Opět výzva k intelektuálnímu úsilí. Tentokrát byla jeho otázka tak veliká, že si vyžadovala hluboké intelektuální zamyšlení. Pomyslel jsem si: „Co to znamená a proč se mě ptá?“ Nedalo mi to (navíc jsem neznal odpověď), tak jsem se ho zeptal.

Bez váhání mi odpověděl. „Při své práci sloužím jen lidem, kteří mají projekty, které jsou větší než oni samotní. Nejde mi o peníze, ale o jejich závazek, touhu za sebou zanechat dědictví. Vyžaduji, aby měli odvahu jít do něčeho, co si v tuto chvíli nedokážou představit, že by mohli dokázat. Chci se každé ráno probouzet a těšit se na to, jak budeme společně na takovém projektu pracovat. Jak je budu koučovat, vést a pracovat s nepořádkem v jejich myšlení. Společně pak můžeme změnit svět. Můj záměr a smysl bytí koučem spočívá v tom, že svým klientům vytvářím příležitost prožívat život, který stojí za to žít.“

Po dvou telefonátech a desítkách minut nezapomenutelné konverzace jsem měl pocit, že musím rychle něco říct, jinak přijdu o možnost, aby mě koučoval. Chtěl jsem být dostatečný, jedinečný a důvěryhodný, aby měl zájem se mnou spolupracovat.

Začal jsem se prodávat.

Měl jsem velký zájem o koučink a vedení. Už jsem se nechtěl cítit osaměle. Potřeboval jsem někoho, kdo bude rozmotávat můj nepořádek v myšlení a poskytovat mi přístup k tomu, co nevidím. Chtěl jsem mít vedle sebe někoho, kdo mi řekne to, co se mi ostatní bojí nebo zdráhají říct. Opět jsem moc mluvil a nebyl přítomný tomu, co mi realita nabízela. Zastavil mě, vstal ze židle, vytáhl ze skříně pěkně vypadající šanon, ze kterého vyndal velké množství dokumentů, brožur a různých pracovních sešitů. Na šanon napsal mé jméno a nechal v něm jen jediný pracovní sešit, na kterém bylo napsáno:

VYTVÁŘENÍ VYTVOŘENÉ BUDOUCNOSTI

Vytvořte si budoucnost, která bude větší než vy samotní

Držel jsem v ruce graficky profesionálně zpracovaný šanon a listoval v pracovním sešitu. Cítil jsem obrovskou vděčnost. Přál jsem si být jeho klientem a dostat i ty ostatní dokumenty, které přede mnou vyndal. Mlčel jsem a čekal, co se stane, když v tom přišla nabídka.

„Umíš si představit, že bychom společně tímto způsobem krok za krokem spolupracovali na dosažení tvých cílů, záměru a smyslu, který naplní zájem všech zúčastněných stran?“

Bez zaváhání jsem odpověděl: „Ano.“

Pokračoval dál ve své nabídce. „Mám ještě dvě volná místa. Pokud dáme dohromady smysluplný záměr a zvolíme strategii, tak tě mohu koučovat, vést a pomáhat ti s tvým nepořádkem v myšlení. Líbí se mi tvé projekty a mám zájem na nich s tebou spolupracovat. Pošli mi na účet 1 000 000 Kč a můžeme se pustit do práce.“

Kapitola 5

Bylo to největší rozhodnutí, které jsem kdy v oblasti financí musel udělat. Během svého podnikatelského života jsem investoval mnohem víc peněz, ale nikdy jsem nikomu nezaplatil za jeho službu tolik peněz najednou. Navíc jsem je na účtu neměl. Dostal jsem strach a na rovinu řekl, že mám obavu. Přiznal jsem se, že nemám milion korun, které bych mohl investovat do osobního růstu. Aniž bych si všiml jakéhokoliv emočního naladění, odpověděl mi: „OK,“ a dál mlčel. Nastalo ticho, ve kterém jsem pociťoval různé stavy nálad, rezignace, frustrace a strachu. Hned mě napadlo, že bych mu mohl slíbit dvojnásobek, když se to podaří. Nabízel jsem mu i provizi ze zisku z mých projektů. Vyjádřil jsem i obavu, že nemám jediný důkaz, že mi za ty peníze poskytne adekvátní protihodnotu. Jeho způsob bytí a autentické naslouchání, které v daný okamžik využíval jako určitou formu jazyka (interakce), mě dodnes nepřestává udivovat a stává se mi neocenitelným zdrojem osobní transformace.

Díky hlubokému spojení a autentickému naslouchání jsem měl možnost pocítit jeho skutečný zájem o naplnění mé vize budoucnosti. Ve chvíli, kdy vycítil, že jsem řekl vše o tom, co jsem chtěl říct, doplnil svou nabídku slovy: „Nezáleží mi na tvých penězích. Záleží mi na tobě a na tvém záměru, smyslu a cíli, který naplní náš společný zájem. Peníze pro mě znamenají tvůj velký emoční závazek. Je to jen číslo, kterému teď dáváš emoční význam, ale v realitě nic z toho neexistuje.“

Klíčový krok ve vašem osobním růstu

Nakonec jsme našli způsob, jak jsem do dvou měsíců vydělal mnohem víc, než požadoval. Ukázalo se, že jsem nikdy nebyl dostatečně angažovaný využít příležitostí a silných stránek k tomu, abych dosáhl maximální produktivity a účinnosti. Lekce, kterou jsem se díky tomuto odvážnému skoku naučil, měla na můj osobní i podnikatelský život mnohem větší dopad.

Pokud chcete posunout své dosavadní schopnosti a sebedůvěru na vyšší úroveň, musíte udělat odvážný krok. Není možné získat větší schopnosti a sebedůvěru, když neučiníte emočně silný závazek.

Rozhlédněte se kolem sebe a pozorujte lidi, kteří dosáhli velkých úspěchů. Co všechny tyto lidi spojuje? Co dělají, že jsou bohatší, chytřejší nebo úspěšnější než ostatní? Pozoroval jsem tyto lidi posledních 10 let a dělal jsem s nimi osobní rozhovory. Co všechny tyto lidi spojovalo, byla jejich odvaha. Bylo jedno, jak byli inteligentní, jaké měli dovednosti a jedinečné schopnosti. Vždy jejich osobní průlom v úspěchu začal vytvořením velkého závazku, který byl často větší než oni samotní, a jejich prvním odvážným skokem.

Můj kouč chtěl, abych udělal závazek něčemu většímu, než jsem já sám, a zároveň získal „hybnost z vytvořené budoucnosti“. Stejně jako surfař, který se rozhodl plout na exponenciálním zakřivení vlny a jehož hybnost je dána velikostí vlny a pozicí, ze které se odhodlal plout.

Se sebedůvěrou roste chuť

Někteří z mých klientů mají největší strach v situacích, kdy si mají říct o peníze. Slýchávám: „Neumím si říct o dlouhodobý kontrakt za 300 000 Kč, když slyším klienta sdílet příběhy o jeho špatné finanční situaci.“ Nebo: „Nejsem ještě dobrý, abych si mohl účtovat takhle velké peníze. V Čechách nejsou lidé zvyklí investovat do dlouhodobého osobního růstu. Moji klienti nemají tolik peněz, které by mohli investovat jen do koučinku.“ Možná máte stejné obavy a stejný úhel pohledu na svět, který se vám zobrazuje. Zkuste si odpovědět na otázku, kterou těmto koučům, konzultantům a specialistům dávám:

„Jak se zobrazujete svým klientům, že vás na své cestě z bodu A do bodu B nevidí jako klíčový milník, který je pro ně zdrojem něčeho většího, než jsou oni samotní?“

Když stojíte před klientem a ve vaší mysli probíhají negativní myšlenky, emoce strachu, obavy, nejistoty a různá přesvědčení vycházející z postoje „stejně mi takové peníze nezaplatí“, tak máte pravdu.

Zrcadlové neurony

O existenci zrcadlových neuronů jsem se poprvé dozvěděl na přednášce Wernera Erharda. Následně jsem o nich četl v knize Proč cítím, co cítíš ty (Warum ich fühle, was du fühlst; Bauer, 2005[AV1] ) od freiburského profesora psychoneuroimunologie Joachima Bauera. Existence zrcadlových neuronů mě natolik zaujala, že jsem tyto vědecké objevy začal detailně studovat. Existenci zrcadlových neuronů prokázal výzkumný tým parmské univerzity (Rizzolatti, Fadiga, Fogassi a Gallese, 2002; Rizzolatti, Fogassi a Gallese, 2007). Vědci objevili, že určité neurony v mozku opic, které řídí jejich určité pohyby, jsou v aktivní i tehdy, kdy opice pozoruje jinou opici při tom, jak tyto pohyby provádí. To znamená, že neuronální aktivita v té části mozku, které přísluší řízení určitých pohybů, probíhá i v době, kdy opice tyto určité pohyby sama nevykonává. Jinými slovy: mysl pozorující pohyby opice, která provádí určité pohyby, simuluje pohyby druhé opice, která se určitým způsobem pohybuje. „Ty neurony, které mohou ve vlastním těle realizovat určitý program, ale aktivují se i tehdy, kdy jedinec pozoruje nebo jiným způsobem prožívá, jak jiné individuum tento program realizuje, nazýváme zrcadlové neurony.“ (Bauer, 2005, s. 23)

Určitě i vy znáte situace, kdy na ulici potkáte cizího člověka, který se na vás usměje, a vy mu automaticky oplatíte jeho úsměv, aniž byste znali jakýkoliv kontext jeho úsměvu. Vzápětí získáte lepší náladu. Naopak se sami sobě hnusíte, když vidíte druhého člověka, jak se sám sobě hnusí. Z vědeckých objevů je zřejmé, že druzí lidé dokážou zrcadlit vše, co se s námi vnitřně děje. „Systém zrcadlových neuronů nám poskytuje neurobiologický základ pro vzájemné emocionální porozumění. Kdykoliv spoluprožíváme pocity druhého člověka, začne v nás rezonovat síť nervových buněk, tzn., že se začnou chvět, což vyvolává pocity druhého člověka v našem vlastním duševním prožívání.“ (Bauer, 2005, s. 50n) Čím hlubší spojení při koučinku s klientem vytvoříte, tím hlouběji zasahujete vzájemné zrcadlení: „Rezonanční vzorec – vyvolat v nás pocity blízkého člověka – se ve velice krátké době stává danou instalací. Dochází k dynamickému vnitřnímu zrcadlení druhého člověka, složenému z jeho skutečných a proměnlivých vlastností, přání a emocí. Mít takovouto vnitřní reprezentaci blízké osoby znamená mít v sobě cosi jako dalšího člověka.“ (Bauer, 2005, s. 86)

Nechte realitu, aby vám poskytla vaše bytí

Nikdo z nás nepotřebuje speciální trénink k tomu, aby dokázal zrcadlit nebo vytvářet svou vlastní identitu. Proto si můžete být naprosto jistí tím, že pokud s klientem navážete hluboké spojení a budete mu autenticky naslouchat, tak bude zrcadlit vše, co se s vámi vnitřně děje (vaše pocity, myšlenky, emoce, postoje, vnitřní tělesné pocity, náladu a mentální stav).

Chcete-li být prosperující kouč, doporučuji při prodeji a během koučinku „odložit“ vše, co se s vámi vnitřně děje, autenticky naslouchat a navázat hluboké spojení. Jinými slovy: nechat realitu, ve které žijete, aby vám poskytovala „bytí“, ze kterého v daném okamžiku jednáte (akce). Většina koučů a lídrů žije opačným způsobem. Co se s nimi vnitřně děje (myšlenky, vzpomínky, pocity, emoce, nálada, vnitřní tělesné pocity, duševní postoje) jim poskytuje bytí, ze kterého v realitě jednají. Mně pomáhá otázka: „Co ode mě život žádá?"

Kapitola 6

Nechte ostatní, aby řekli, co musí říct, a neměli co říct o tom, co řekli. Poslouchejte je tak, aby měli prožitek „být pochopen“, nikoliv zážitek „poslouchal mě“.

Vzpomínám si na začátky spolupráce s mým koučem. Na první hodině mého ročního koučovacího programu jsem vyprávěl, čemu se věnuji, kdo jsem, co chci stihnout, jak chci 2x až 3x zvýšit své příjmy, cestovat a mít více času na rodinu, na koníčky a na vzdělávání. Autenticky mi naslouchal a byl potichu. Kdykoliv jsem domluvil, nastalo „trapné“ ticho. Měl jsem pocit, že bych měl něco říct. Začal jsem zase mluvit.

Nedokázal jsem to. Bylo to pro mě těžké. Je to těžké i pro mé klienty.

Ticho

Jednou z nejlepších a nejmocnějších technik při koučinku je ticho. Všimněte si, že nepíšu o mlčení, ale o koučovací technice, kterou nazývám ticho.

Můj kouč mi poskytl bezpečný prostor, abych řekl, co jsem musel říct, a pak mi znovu položil svou oblíbenou otázku: „Co pro tebe mohu udělat, aby naše konverzace byla nezapomenutelná?“

Začal jsem být zmatený. Po 40 minutách se mě ptá, na stejnou otázku jako na začátku? Nerozuměl mi nebo mě neposlouchal? Byl jsem frustrovaný. Opět nastalo „trapné“ ticho. Nechal mi prostor, abych zpomalil a poskládal si své myšlenky. Měl jsem pocit, jako by to trvalo věčnost, ale byl jsem frustrovaný a přemýšlel jsem, co to na mě zkouší.

Opět se mě tichým hlasem zeptal: „Jaká je jedna věc, kterou když pro sebe dnes objevíš, tak vše ostatní bude jednodušší nebo zbytečné?“

Měl jsem pocit, jako bych udělal něco špatně. Zpomalil mě. Vědomě jsem se nadechl a uviděl sám sebe, jak mám nepořádek v tom, co skutečně chci. Teď jsem byl potichu i já. Po několika minutách mlčení jsem odpověděl:

„Stal jsem se uznávaným expertem, konzultantem a lídrem ve stavebnictví. Chci toho využít a navázat na to, kdo jsem. Nechci znovu začínat jako začátečník. Chci být vyhledávaným, uznávaným a prosperujícím profesionálem, který koučuje, vede a pomáhá druhým lidem s nepořádkem v jejich myšlení, aby mohli žít život, který stojí za to žít, a věnovali se jen tomu, na čem jim skutečně záleží a co je pro ně skutečně důležité.“

Opět nastalo ticho, ale tentokrát jsem za něj byl rád. Měl jsem prostor si uvědomit, co jsem řekl. Uvědomit si, že jsem potřeboval 40 minut k vyslovení svého požadavku. Můj kouč za celou dobu řekl jen tři stejné věty. Celou dobu autenticky naslouchal a nechal mě, abych řekl, co jsem musel říct, a neměl jsem co říct o tom, co jsem řekl.

Nakonec mi řekl, abych zpomalil. „Zpomal tak moc, že se tvůj život zrychlí. Zpomal až tak moc, že začneš vnímat, jak žiješ a co od tebe skutečný život potřebuje.“ 

Zpomal a vše se zrychlí

Po 15 letech osobního rozvoje, studování a hledání těch nejlepších informací, metod a technik dosahování vysoké produktivity a výkonnosti po mně chtěl, abych zpomalil. Na čem mi skutečně záleželo a co jsem skutečně chtěl, nebylo v informacích. Odpověď se nacházela v jednom uvědomění. Ve skutečném prožitku, kdy se vše zpomalilo a já neměl co říct.

Jedno uvědomění může změnit vše

Dovolte svým klientům nebo kolegům v týmu, aby zpomalili a využijte k tomu koučovací techniku ticho. Autenticky naslouchejte až do jednoho uvědomění. Jedno uvědomění je prožitek, který v nás zanechá hluboké poznání. Ve chvíli, kdy prozřete, tak si uvědomíte něco podstatného, co může změnit vše. Jedno uvědomění nabízí zázraky – něco, co je schováno za vaším zrakem. Něco, co teď nevidíte.

Zpomalte a nechte klienty, aby měli prožitek „být pochopen“. Je to okamžik opravdového prozření, uvědomění si, na čem jim skutečně záleží a co je pro ně skutečně důležité.

Být pochopen

Můj kouč byl jako umělec, který byl autenticky (emočně) zavázaný znovu vytvořit mou realitu, což si vyžadovalo, aby neposlouchal nic z toho, co je „pro mě“ skutečné. Ze svého poslechu vypustil moje „pro mě“. Souhlasil i nesouhlasil s tím, co jsem říkal, ale vytvořil jinou realitu nabízející možnost „být pochopen“.

Stručně řečeno: potichu autenticky naslouchal tomu, co jsem říkal, aniž by k tomu cokoliv přidával nebo ubíral. Zanechal mě s prožitkem „být pochopen“, nikoliv se zážitkem „poslouchal mě“. Nebyl jsem jen poslouchán nebo pochopen, ale měl jsem prožitek, že u něj existuje přesná kopie toho, co existuje v mém světě, na čem mi záleží a co je pro mě důležité. Získal jsem jedno uvědomění. Prozření, které mi umožnilo vidět nový svět možností.

Zastavte klienta v polovině věty

Můj kouč mě nechal mluvit 40 minut, protože jsme spolu měli první placenou hodinu. Na konci požádal o svolení, zda mě v budoucnosti může přerušit v půlce věty, když uvidí, že se točím v začarovaném kruhu a neodpovídám na jeho otázku.

Užívejte si ticho. Najděte v něm sílu. Nedovolte klientům, aby skákali z jedné věci na druhou, z jednoho tématu na druhé. Rozmotejte nepořádek v jejich myšlení. Dovolte jim prožít jedno uvědomění, které může změnit vše.

Zastavte klienty, buďte potichu, a když vidíte, že poslouchají, zeptejte se jich klidným hlasem: „Co pro tebe mohu udělat, aby naše konverzace byla nezapomenutelná?“

Pak už jen sledujte, jaké se dějí zázraky.

Kapitola 7

Pro navázání hlubokého spojení při koučinku je třeba objevit způsob, jak se sladit s emoční energií klienta, a autenticky naslouchat tomu, co říká, aniž bychom souhlasili nebo nesouhlasili.

Mnoho koučů a lídrů v přítomnosti druhých lidí zaměňuje své jednání – kladení otázek, porady, přítomnost v místnosti, řešení problémů, bytí kdykoliv na telefonu – za schopnost být plně přítomný a ve spojení. Přestože jsou přítomní pro jejich intelektuální a materiální potřeby, neznamená to, že jsou přítomní pro jejich emoční potřeby – nejsou v hlubokém spojení.

Základní podmínkou hlubokého spojení je autentické naslouchání. Podmínkou autentického naslouchání je být autentický.

Pokud jednou z podmínek hlubokého spojení je autentické naslouchání, tak bez rozlišení toho, co znamená být autentický o své neautentičnosti, nedokážeme být v hlubokém spojení.

Můj první vědomý prožitek s hlubokým spojením byl s mou ženou Evou, která je mezinárodně uznávanou koučkou a lídrem osobních vztahů. Nikdy nezapomenu na prožitek, kdy jsem „byl pochopen“ a prožil „hluboké spojení“. Autenticky mi naslouchala a vytvořila bezpečný prostor, ve kterém jsem nemusel mít strach ze ztráty obdivu, z obvinění, že nejsem vůči své ženě loajální, nebo že budu vypadat špatně. Cítil jsem pocit celistvosti, úplnosti, klidu na duši, lásky a míru. 

Jak být autentickým

Chtěl jsem svému kouči sdílet své úspěchy z koučinků, které jsem měl za poslední týden. Sloužil mi půl roku a já měl pocit, že v jeho přítomnosti je mé bytí autentické. Vyprávěl jsem mu, jak se mi pomocí hlubokého koučinku podařilo transformovat jedno klientovo přesvědčení, které ho limitovalo a bránilo mu v dosažení nových exponenciálních 10x výsledků. Když v tom mě můj kouč zastavil a zeptal se mě: „Mirku, co pro tebe znamená být autentický o své neautentičnosti?“

Zaskočil mě. Do okamžiku, než se mě zeptal, jsem měl pocit, že slovo autenticita je pro mě jasné a vím, co znamená. Cítil jsem se jak na základní škole, když mě učitelka zkoušela z probírané látky a já si na nic nemohl vzpomenout. Místnost se zaplnila „trapným tichem“. Potřeboval jsem něco říct, jinak budu vypadat jako hlupák. 15 let osobnostního rozvoje a já neumím rozlišit, co znamená být autentický o své neautentičnosti. Ovládlo mě přesvědčení – jsem chytrý, a pokud nedokážu vysvětlit toto rozlišení, budu nedůvěryhodný. Začal jsem říkat vše, co jsem věděl a myslel si, že vím o autenticitě. Hlavně ať to vypadá důvěryhodně a odborně.

Kouč mě znova potichu a klidným hlasem zastavil se slovy: „Víš, proč se zajímám o to, zda umíš rozlišit, kdy jsi autentický a kdy jsi neautentický, a zda umíš být autentický o své neautentičnosti? Můj roční program je o objevování, co pro tebe znamená být prosperující kouč a jak efektivně uplatňovat techniky koučinku při vedení sebe a ostatních za každé situace bez ohledu na okolnosti, jako by to bylo tvé přirozené sebevyjádření. Nejde o to, co je dobře nebo špatně. Nejde o vzájemné konverzace zabývající se etikou nebo morálkou. Jinými slovy: není to žádná zkouška z čehokoliv normativního. Nemám zájem řešit, zda je bytí autentickým správné nebo dobré a bytí neautentickým nevhodné nebo špatné. Chci, aby sis uvědomil skutečnost, že pro bytí prosperujícím koučem, který efektivně uplatňuje techniky koučinku a leadershipu, je nezbytné být autentický.“ Souhlasně jsem přikyvoval a vnímal, jak roste má touha slyšet a následně objevit další rozlišení mezi bytím autentickým a neautentickým a dozvědět se, jak mohu být autentický o své neautentičnosti.

Pro většinu z nás je zřejmé, že když je někdo autentický, tak jeho bytí a jednání je v souladu s tím, kdo se rozhodl navenek být pro ostatní a kdo se rozhodl být sám pro sebe. Werner Erhard

Zvídavě jsem se zeptal: „Říkal jsi mi, že jednou z podmínek hlubokého koučinku je hluboké spojení. Jednou z podmínek hlubokého spojení je autentické naslouchání. Jednou z podmínek autentického naslouchání je být autentický o své neautentičnosti. Jak mohu být autentický?“

Odpovědi mého kouče přesně ukazují, co znamená být autentický. Neměl strach ze ztráty obdivu, z obvinění, že není vůči mně loajální, nebo strachu, že bude vypadat špatně. Odpověděl mi: „Nejde o to, jak můžeš být autentický. Pokud totiž nedokážeš rozeznat situaci, ve které jsi neautentický, a nejsi ochotný konfrontovat své bytí neautentickým, nemáš šanci být autentický.“

Jednou z prací kouče je vytvořit prostor pro moment učení. Vytvořte klientům prostor, aby získali posilující příležitost „být autentický o své neautentičnosti“. Čím méně jsou autentičtí, tím méně mají vnitřní síly dosahovat vytvořené budoucnosti. Budoucnosti, ve které prožívají exponenciální život. Dokud nerozeznají a nedokážou objevovat okamžiky, kdy jsou neautentičtí, a toto bytí konfrontovat, tak nemohou být autentičtí.

Navazování hlubokého spojení

Aniž bychom si to uvědomovali, obvykle od klientů vyžadujeme, aby s námi a s naším způsobem bytí navázali vztah. V podstatě ostatní nutíme navazovat spojení s námi a přizpůsobovat se tomu, co se s námi vnitřně děje (naše emoce, pocity, vzpomínky, myšlenky, vnitřní tělesné pocity, mentální postoje, nálady).

Změníte-li vědomě přesouvání energie směrem k vašim klientům nebo kolegům v týmu, můžete vytvořit „možnost“ pro změnu celého jejich života.

Na jednom sezení s koučem jsem na začátku naší konverzace řekl: „Dnes se chci podívat na důvod, proč se mnou kolegové v týmu odmítají sdílet zážitky a plány z osobního života.“

Vyzval mě: „Řekni mi o tom víc.“ Mluvil jsem a mluvil. Když jsem domluvil, použil jednu z mých nejoblíbenějších otázek: „Co ještě?“ Jako většina lidí jsem i já sdílel ještě nějaké zážitky. Následující otázka, která mě doslova uzemnila, změnila můj život.

„Jak to vypadá v realitě, když se to děje? Vyprávěj mi vše ještě jednou tak, jako bys byl moucha v místnosti a mohl pozorovat situaci, se kterou se obě strany potýkají.“

Vyprávěl jsem o tom, jak se kolegové stále dívají do svých monitorů, když na ně mluvím. Když jim volám a chci se zeptat, jak se měli o víkendu, tak mi začnou vyprávět o něčem jiném, co mě nezajímá nebo tomu nerozumím nebo jsem se na to neptal. Popisoval jsem vše jako třetí osoba v místnosti, která netuší, co si ostatní myslí nebo ví o tom, co si myslí.

Kouč se mě dále zeptal: „Co je pravdy na tom, že nechtějí sdílet své zážitky a plány z osobního života?“

V následující konverzaci jsem si začal uvědomovat, jak si přeji, aby v daném okamžiku, kdy se jich ptám, přestali vyvíjet intelektuální činnost nebo cokoliv, co zrovna dělají, a namísto toho začali dělat to, co si přeji já. Uvědomil jsem si, že jsem si nevytvořil angažovaného posluchače, ale mocensky jsem je vyrušil a nezajímalo mě, v jaké jsou emoční energii.

Slaďte se s emoční energií klienta a vytvoříte hluboké spojení

Role lídra a kouče není v přímém či nepřímém poučování nebo přikazování, co by ostatní měli dělat. Proto je velmi důležité objevit, jak se sladit s emoční energií ostatních. Emoční sladění naší energie s tou jejich vytvoří bezpečný prostor hlubokého spojení, ve kterém nikoho nemáte v úmyslu měnit. Odborně se tomu říká zrcadlové neurony.

Když jsem tento pocit prožíval se svou ženou Evou, tak jsem vnímal, jak skutečně žije – jak dýchá, pohybuje očima, mrká, polyká, jakou má barvu pleti atd. Život se najednou neodehrával uvnitř mě nebo někde tam venku kolem mě. Nebyl jsem nic z toho, o čem jsem byl přesvědčený, že jsem. Viděl jsem život v místě, kde se skutečně odehrává – „tady mimo mě“. Byl jsem přítomný životu. Kdo jsem byl skutečně, bylo to, jak se mi zobrazoval život v místě, kde se skutečně odehrával. Viděl jsem zázraky – vše, co se doposud skrývalo za mým zrakem.

Každý z nás touží po hlubokém spojení se svými rodiči, manželi, přáteli a dětmi. Dovednost prožívat hluboké spojení má každý z nás, ale jen málokdo ji umí používat. Úkolem kouče a lídra je zanechat v ostatních nikoliv nezapomenutelný zážitek, ale hluboký prožitek bytí ve spojení. Při hlubokém vědomém spojení vytváříme bezpečný prostor, ve kterém se cítí přijímáni takoví, jací skutečně jsou, aniž by byli jakkoliv kritizováni, hodnoceni nebo posuzováni.

Úkolem kouče a lídra při navazování hlubokého spojení není ukazovat svou moudrost a nadřazenost, ale být doslova „tady mimo sebe“. Odložit vše, co se s ním vnitřně děje, a autenticky naslouchat. Nabídnout ostatním možnost „být pochopen“ při hlubokém autentickém spojení. Úkolem kouče a lídra je obdivovat a neustále objevovat to, kdo ostatní skutečně jsou, a s pokorou jim dávat najevo, jak mnoho se od nich učí. Nahlas sdílet svou úctu k jejich bytí a projevovat respekt k jejich názorům, dokonce i když s nimi nesouhlasíme, a setrvávat ve stavu autentického naslouchání.

Budete překvapení, jaké zázraky se začnou dít v životech lidí, kteří mají možnost s vámi prožívat hluboké spojení.

Kapitola 8

Definice prosperity z Wikipedie: prosperita (z lat. pro-speró, prospívat, dařit se) znamená žádoucí stav, kdy se věci daří a rozvíjejí a dávají dobré naděje do budoucnosti.

Lidé mají velmi často spojené slovo prosperita s finančním a hospodářským rozvojem, ale to není definice, která vystihuje moje pojetí prosperujícího kouče.

Prosperující kouč je člověk, který pochopil, že měřítkem hodnoty jeho služby je čas, který bylo nutné vynaložit na dosažení záměru a vize budoucnosti jeho klienta, aby byl zájem všech zúčastněných stran naplněn. Jinými slovy: prosperující kouč je umělec, který prostřednictvím jazyka koučinku a jazyka leadershipu dokáže klientům šetřit čas při dosahování exponenciálních výsledků z jejich vytvořené budoucnosti, která je větší, než jsou oni samotní.

Prvním krokem k bytí prosperujícím koučem je zodpovězení těchto otázek:

1. Jste spokojení se současnou efektivitou a účinností vašeho způsobu koučování a vedení klientů?
2. Jste součástí a zdrojem něčeho většího než způsob „za koho se považujete“?
3. V čem spočívá vaše bytí koučem? Je to váš smysl – něco na čem vám v životě skutečně záleží a co je pro vás důležité?

Prosperující kouč zvyšuje prosperitu svých klientů

Být prosperující kouč, který efektivně využívá koučink a leadership k dosažení záměru, smyslu a vítězného cíle svých klientů za účelem naplnění zájmu všech zúčastněných stran, si vyžaduje mistrovské zvládnutí konverzační domény koučů a lídrů. Prosperita je v tomto pojetí čas, který musel kouč investovat do mistrovského zvládnutí jazyka koučinku a leadershipu, skrze který vidí svět, ve kterém jedná. Jeho klienti již nemusí investovat stejné nebo podobné množství času.

Skutečně skvělí prosperující koučové jsou běžní lidé, kteří se od ostatních liší jen tím, jak pozorují svět a jaké akce na základě svého pozorování dělají. Jsou to lidé, kteří jsou součástí a zdrojem něčeho většího, než je jen způsob, „za koho se považují“.

Prosperující koučové jsou běžní lidé, kteří koučují a vedou ostatní lidi a pracují s nepořádkem v jejich myšlení za účelem dosažení něčeho většího, než jsou oni samotní. Troufají si být spojováni s projekty a vizemi budoucnosti svých klientů, které jsou větší, než jsou oni samotní.

Přístup k bytí prosperujícím koučem je jen skrze sebe-vedení (self-leadership)

Je to prosté. Pokud se chcete dostat do Prahy a nevíte, kde se teď nacházíte, tak se tam nikdy nedostanete. Stejně tak platí, že nemůžete ze sebe dostat nic většího, než je to, „za koho se považujete“. Abyste mohli dosahovat něčeho většího, než jste vy samotní, tak bude zapotřebí rozlišit způsob, „za koho se považujete“ a jak vás tento způsob bytí limituje na cestě k dosažení skutečného mistrovství v bytí prosperujícím koučem. V tuto chvíli není špatné nebo dobré, za koho se považujete.

Jediné, co je nyní potřeba: bez jakéhokoliv hodnocení si ujasnit způsob, za koho se považujete. Věřte, že to nebude vůbec jednoduché.

Jediný způsob, jak získat přístup k bytí prosperujícím koučem, je skrze váš postoj ke koučování a vedení sebe a ostatních lidí.

Copyright © 2020 Miroslav Sázovský
Korekce textů: Alžběta Vintrová
První vydání, Brno 2020